EUROPEIZACE PRACOVNÍHO PRÁVA / Štěpán Pastorek, Lucie Matějka Řehořová, Patrik Stonjek, Jakub Tomšej (eds.)

stanovené týdenní pracovní doby, která nezahrnuje práci na dálku. Nově se ve vládním návrhu v souladu s WLB směrnicí objevuje povinnost zaměstnance požádat o tuto úpra vu písemně, a dále také možnost zaměstnance požádat o obnovu nebo částečnou obnovu původní týdenní pracovní doby. Zaměstnavatel má v případě nevyhovění této žádosti povinnost tuto skutečnost písemně odůvodnit. Stejně tak je tomu v případě zamítnutí žádosti o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu pracovní doby. Dále je do zákoníku práce přidán § 241a, který umožňuje zaměstnancům pečují cím o dítě mladší 9 let nebo o osobu závislou na péči jiné osoby anebo těhotné zaměst nankyni žádat o výkon práce na dálku. Taková možnost rovněž není nároková, avšak při nevyhovění musí zaměstnavatel takové zamítnutí žádosti opět písemně odůvodnit. Beze změny zůstává úprava, jež zakazuje práci přesčas těhotným ženám a osobám pečujícím o dítě mladší než 1 rok, avšak nově bude přesunuta z § 241 odst. 3 do § 240 odst. 3 zákoníku práce. Český zákonodárce tak vyhoví požadavkům WLB směrnice, a dokonce jak v § 241, tak i v § 241a poskytne zaměstnancům vyšší ochranu, než kterou upravuje WLB směr nice, neboť chrání zaměstnance pečující o děti do 15 let, resp. 9 let, přičemž směrnice stanoví jako minimální věkovou hranici věk 8 let. 4.1 Nástroje slaďování soukromého a pracovního života v zákoníku práce Jednotlivé způsoby úpravy podmínek práce a pracovní doby, které WLB směrnice vy jmenovává ve svém čl. 3 jako instituty pružného uspořádání práce a které jsou zaručovány i v § 241 a § 241a zákoníku práce, jsou v zákoníku práce podrobněji upraveny na různých místech a jejich úprava není jednotná. Vládním návrhem novely zákoníku práce by tyto instituty měly být upraveny tak, aby jejich úprava odpovídala požadavkům WLB směrnice. 4.2 Pružné rozvržení pracovní doby Jedním z nástrojů podporujících slaďování soukromého a pracovního života za městnanců je institut pružného rozvržení pracovní doby. Ten je upraven v § 85 zákoníku práce, přičemž toto ustanovení v odst. 1 vymezuje, že „ pružné rozvržení pracovní doby zahrnuje časové úseky základní a volitelné pracovní doby, jejichž začátek a konec určuje zaměstnavatel .“ V rámci základní pracovní doby je zaměstnanec po vinen být přítomen na pracovišti. Volitelná pracovní doba je časový úsek, v jehož rámci si zaměstnanec může začátek i konec pracovní doby zvolit. Oba tyto časové úseky jsou na sebe navázány, kdy mezi dva úseky volitelné pracovní doby musí být vložen úsek základní pracovní doby. Podle § 85 odst. 3 a 4 nesmí celková délka smě ny přesáhnout 12 hodin, přičemž musí být stanoveno vyrovnávací období, ve kterém musí být naplněna průměrná týdenní pracovní doba. 8 V § 85 odst. 5 jsou vymezeny 8 Toto vyrovnávací období určuje zaměstnavatel, avšak nesmí být delší než 26 týdnů po sobě jdoucích, pokud není upraveno jinak kolektivní smlouvou – až 52 týdnů po sobě jdoucích [§ 78 odst. 1 písm. m) zákoníku práce].

53