EUROPEIZACE PRACOVNÍHO PRÁVA / Štěpán Pastorek, Lucie Matějka Řehořová, Patrik Stonjek, Jakub Tomšej (eds.)

Nemyslím si ale, že lze na závěr o maximálně tříleté době trvání z uvedeného čl. 6 bez dalšího usuzovat. Článek 4 směrnice, s čl. 6 těsně provázaný, říká doslova toto: „1. Aniž je dotčen článek 6, trvá dočasná ochrana jeden rok. Pokud není ukončena podle čl. 6 odst. 1 písm. b), 14 může být její trvání automaticky prodlouženo o období v délce šesti měsíců, avšak nejdéle o jeden rok. 2. Pokud přetrvávají důvody pro poskytnutí dočasné ochrany, může Rada kvalifikovanou většinou rozhodnout o prodloužení dočasné ochrany až o jeden rok na návrh Komise, která rovněž posoudí jakoukoli žádost členského státu na předložení návrhu Radě.“ Ze znění tohoto článku podle mne nevyplývá explicitní omezení trvání dočasné ochrany. Můžeme se sice jako Rada dopočítat oněch tří let, avšak soudím, že neuvede ním horní hranice ponechává směrnice záměrně prostor spíše výkladu. Ten by podle mého názoru opakované prodlužování jazykově umožňoval – pokud trvají důvody, pro něž byla vyhlášena, lze dočasnou ochranu prodloužit, a to i opakovaně, avšak opět nejdéle pouze o rok. Podpůrně zákon o dočasné ochraně, transpozice dané směrnice, hovoří v důvodech zániku tohoto pobytového oprávnění pouze o uplynutí „lhůty, která byla pro poskytování dočasné ochrany stanovena“ , a nestanoví nejdelší přípustné trvání dočasné ochrany. 15 Článek 6 odst. 2 navíc stanoví, že se příslušné rozhodnutí Rady o ukončení dočas né ochrany „zakládá na zjištění, že situace v zemi původu umožňuje, s patřičným ohle dem na lidská práva, základní svobody a závazky členských států v souvislosti se zásadou nenavracení, bezpečný a trvalý návrat osobám, jimž byla poskytnuta dočasná ochrana“ . Ve svém reverzním rozhodnutí tak Rada musí přihlédnout k situaci ve státě, z něhož osoby požívající dočasné ochrany prchají. Nedovedu si dobře představit, že by Rada nepřihlédla k neutěšené situaci, pokud taková bude, i po oněch třech letech a do časnou ochranu opět neprodloužila, bude-li toho objektivně třeba. Z těchto důvodů soudím, že žádná „doba spotřeby“ dočasné ochrany není stanovena a lze ji prodlužovat i po uplynutí tří let od prvotního vyhlášení, jakkoliv by šlo o proces relativně admi nistrativně náročný jak v případě Rady, tak na úrovni členských států Evropské unie. Rada o aktivaci režimu dočasné ochrany rozhodla svým prováděcím rozhodnutím č. 2022/382. V čl. 2 odst. 1 tohoto nelegislativního aktu též stanovila, že se tento re žim vztahuje jen na určité skupiny, jimiž jsou „a) ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022; b) osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníci tře tích zemí jiných než Ukrajiny, kterým byla před 24. únorem 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, a c) rodinní příslušníci osob uvedených v písmenech a) a b).“ Podle rozhodnutí Rady lze udělit dočasnou ochranu i neobčanům Ukrajiny, kteří před válkou pobývali na jejím území a nemohou se bez pečně a trvale vrátit do své země původu, což je případ i České republiky. 16

14 Tedy reverzním rozhodnutím Rady. 15 § 11 písm. b) zákona o dočasné ochraně. 16 § 3 odst. 2 Lex Ukrajina I.

60