EUROPEIZACE PRACOVNÍHO PRÁVA / Štěpán Pastorek, Lucie Matějka Řehořová, Patrik Stonjek, Jakub Tomšej (eds.)

V Nizozemsku mohly být OSVČ poskytující služby členy jakéhokoliv odborové ho sdružení, sdružení zaměstnavatelů nebo profesního sdružení. Pokud tak zástupci zaměstnanců uzavíraly kolektivní smlouvy, uzavíraly je nejenom jménem a na účet zaměstnanců, ale i OSVČ. 30 V tomto konkrétním případu byla mezi zástupci zaměst navatelů a zaměstnanců ve prospěch hudebníků zastupujících v nizozemských orches trech uzavřena kolektivní smlouva, jejímž obsahem byla úprava minimálních odměn všech hudebníků. Na základě upozornění nizozemského soutěžního úřadu, že tato kolektivní dohoda nespadá do výjimky ve smyslu rozsudku Soudního dvora ve věci C-67/96, Albany, byla následně smluvními stranami vypovězena. V návaznosti na tyto okolnosti podal odborový svaz FNV žalobu k národnímu soudu domáhaje se určení souladu vypovězené kolektivní smlouvy s nizozemskými a unijními právními předpi sy v oblasti hospodářské soutěže. K Soudnímu dvoru se spor dostal prostřednictvím řízení o předběžné otázce ve smyslu čl. 267 SFEU, když národní soud přerušil řízení a obrátil se na unijní soud s žádostí o jeho právní názor. 31 Soudní dvůr konstatoval, že v případě zaměstnaných zastupujících hudebníků se aplikuje Albany exception , tudíž kolektivní smlouva uzavřená jejich jménem a na jejich účet nespadá pod čl. 101 SFEU. Naopak ve vztahu k samostatně výdělečně činným zastupujícím hudebníkům Soudní dvůr o kolektivní smlouvě prohlásil, že „není v dů sledku toho, že byla sjednána zaměstnaneckou organizací jménem samostatně výdělečně činných poskytovatelů služeb, kteří jsou jejími členy, a na jejich účet, výsledkem kolek tivního vyjednávání mezi sociálními partnery a nemůže být z důvodu své povahy vyňata z působnosti čl. 101 odst. 1 SFEU.“ 32 Zásadní přínos tohoto rozsudku pro budoucnost kolektivního vyjednávání OSVČ lze spatřovat v závěru učiněném v bodu 31. Pokud by osoby, jejichž jménem a na je jichž účet byla kolektivní smlouva uzavírána, byly „nepravými samostatně výdělečně činnými osobami “ (dále jen „nepravé OSVČ“), tj. poskytovateli služeb nacházejícími se v situaci srovnatelné se situací zaměstnanců, byla by dle Soudního dvora tato kolektiv ní smlouva rovněž považována za výsledek sociálního dialogu a nevztahoval by se na ni zákaz stanovený v čl. 101 SFEU. Odpověď na to, koho lze považovat za nepravou OSVČ, se Soudní dvůr snažil dát hned vzápětí. Dle unijního soudu musí jít o takovou osoba, která „neurčuje své chování na trhu samostatně, ale zcela závisí na objednateli jeho služeb, jelikož nenese žádná finanč ní a obchodní rizika stran činnosti tohoto objednatele a jedná jako pomocník začleněný do jeho podniku“. 33

30 Rozsudek Soudního dvora ve věci C-413/13, FNV Kunsten, bod 6. 31 Tamtéž, body 7 až 16. 32 Rozsudek Soudního dvora ve věci C-413/13, FNV Kunsten , bod 30. 33 Rozsudek Soudního dvora ve věci C-413/13, FNV Kunsten , bod 33.

76