Hlouch: Problém odpadu od Církve

lučuje z Církve (nebyl tu ovšem činěn rozdíl mezi duší a tělem Církve), pročež i usmíření hříšníka bylo chápáno a liturgicky také vyj ádřeno ja– kožto opětné včlenění do organismu Církve. 39 ODPAD JAKO ODSTRANĚN1 KONFLIKTU Kdo odpadl vnitřně od Církve a trvá v tomto stavu, záhy pozná ve €vém dalším poměru k Církvi jakousi nezákonnost. Jeho vnější přísluš­ nost nasvědčuje něčemu jinému, než co prožívá jeho nitro. Zdá se, jako by žil, on však j e mrtev. Pociťuje vnitřní napětí, které bolí. Vlivem pro– středí církevně nepřátelského nehledá odstranění tohoto rozporu sku– tečnosti se zdáním tím, že by se vrátil k Bohu a životu podle Církve. nýbrž hledá nových důvodů i pro vněj ší přerušení spojení s Církví. Roz– um musí opět býti služebníkem vůle a hledati a nalézti {)důvodnění toho, pro co se vůle již skoro rozhodla. Jeho úsudek uvázne na poli církevních otá zek. Nalézá námitky, jaké si snad tajně přál. Ozve-li se svědomí, že se ten člověk ocitá na šikmé ploše se svou věrou, utiší je zásadou, jež má v sobě zdánlivou pravdu: Náboženská příslušnost bez plnění nábožen– ských povinností jest bezcenná.4° Ve své prohře dospívá k okamžiku. jenž má proň mnoho líbivého. J e mu jako synu, jehož doma napomínali. Odešel z domova, aby měl klid. Nejpůsobivější důvod pro odpad nachází v tom, když si namluví, že odpad je vlastně "povinností" jeho cti. Musí v zájmu své cti vystoupiti, aby se nezdál jinším, než ve skutečnosti jest. Doklady podobného odůvodňování výstupů z Církve máme z odpa– dového hnutí. V roce 1924 divil se v oficiálním časopise jeden učitel, jak to, že jest na Moravě 71.2 proc. učitelstva katolíky, když . .. "Hlá– síme se k tak zvaným pokrokovým stranám, čteme tak zvaný pokrokový tisk, do kostela nechodíme, nezpovídáme se a nemodlíme se. Horujeme pro zavedení necírkevní laické mravouky do škol." 41 "Nežijete s církví, vystupte!" Toto heslo zapalovalo. A přece, kolik jest v něm omylu! J e t() totéž jako: Nezachováváš-li zákon, odejdi z jeho dosahu - jako by stačilo rozbíti desky zákona a při tom se domnívati, že jejich předpisy již neplatí. Tento úsudek vychází z falešného předpokladu : Kdo neplní závazků, nechť se jich zřekne! Rozlišujeme: Jde-li o závazky, jež jsme dobrovolně a, dočasně na sebe vzali - ano; jde-li o závazky, jež byly Bohem stanoveny nebo jež jsme navždy a neodvolatelně na sebe vzali: - ne; těch se nelze zříci, před nimi nelze utéci. Příslušnost k Církvi jest Bohem určena, přikázána, nelze jí opustit i bez nebezpečí ztráty spásy. Dr. Spáčil aplikuje tyto normy na řeholní a kněžský život a vysvětluje tím pozadí odpadu po stránce mravní: "V duši, kde vládne hřích, ani pevná víra dlouho se neudrží; kdo se v praksi zásadami mravnosti, věrou podávanými, neřídí, snadno si hledí namluviti, že tyto zásady samy ne– jsou správné, a zvláště srdce kněze a řeholníka, který slib svůj, Církvi daný, nebo svatý j ejí zákon přestoupí, brzo zaujme veliká zášť proti této 30 Sr. Jungmann, Die lateiniochen Bussriten, Innsbruck, 1932, 240nn. 4 0 Není bezcenným, patřiti aspoň k tělu Církve. Mrtvý úd mdže snadno oživ– nouti, spíše než ten, kdo údem vdbec není; ";z o následcích odpadu. 41 Včstník ústředního spolku učitelského na Moravě a ve Slezsku, 1924, 202. 100