Hlouch: Problém odpadu od Církve

TA MIWSTI A ODPAD

Otázka milosti jest otázkou spasení; proto je t milost i základním ka– menem trvání v Církvi. Poměr člověka k milosti jest i jeho poměrem k duši Církve. Posvěcující milost se ztrácí smrteln)'m hříchem. Každou opčtovnou ztrátou milosti slábne zakořenění člověka. v Bohu, životnost údu na mystickém Těle Kristově, ustálenost v dobru, zatím co zároveň vzrdstá náklonnost ke zlu. Bdh sám činí vše, aby uchoval člověka živým údem Církve. Tvoří v jeho nitru svou milostí nadpřirozenou rovinu, na níž se s člověkem setkává; tam činí nadpřirozené priilomy do pozemské– ho smýšlení a života člověka. 3 ~ Když člověk ztrátou milosti tuto rovinu zničí a ucpe tento nadpřirozený prdlom tmou a nánosem hříchu, není pří­ hodného místa k dorozumění a pochopení. Víra se stává více problé– mem, čím více jest mravně ničena potenciální mravní schopnost býti vrácenu k nadpřirozenu. Ztráta milosti znamená duchovní smrt údu Církve. J e to poskvrna a zohyzdění celé osoby, poněvadž se nitro věsí "na předměty, jež jsou jeho lásky nehodny. A tak přichází člověk s níz– kým do vnitřního, duševního styku". 36 Stále více prohlubuje se tu pro– past mezi Kristem- a duší, přisáklou k nízkosti. Duše, jak praví sv. Au– gustin, souhlasem ke zlu ztrácí na svém bytí. Stává ke menší tou mírou, jak se odklonila od nejvyššího bytí k bytí menšímu. 37 Stálým obcházením Desatera mravními kompromisy jest snížen život– ní názor, Církev a její kněz se stávají nesnesitelnými mravokárci. ne– znajícími "přizpůsobení" moderní době. "Církev jest ve věci manželství, bezženství, zpovědi, neústupná, je nepřátelská životu modernímu." Vůle se v zajetí praktických bludů stále oslabuje, rozum se pro obor víry za– temňuje. Poněvadž vůle svolila k províně v poměru člověka k Církvi, ztrácí člov~k pro tento předmět své panství. Vůle je sice dále pánem, ale na "vedlejší koleji", je ochotna svoliti ke všemu, čím oddvodní ne– věru, odpad. Ztráta milosti Boží, zaviněná disharmonie v duši, zpdsobuje, že hříšník jest ve svém bytí skutečně méněcenný. Je jako z kořene vytržený. Ne– divno, že tuší, ja.ko by ho vina činila nehodným zůstati mezi svými, že si potom ve své méněcennosti a opuštěnosti buduje vlastní svět. 38 Oddělený od duše Církve odděluje se i od těla Církve - buď sám si vytvoří "své náboženství" nebo se připojuje k nepravým náboženskýnt společnostem. Kde však se hřích stal celá léta domovem a ztráta milosti stavem, tam po letech marného volání umlká tisíckrát odmítaný Boží hlas. Nastává ticho hrobu, trvalá smrt duše (v ohledu nadpřirozeném), člověk buď odpadá. k bez vyznání nebo se o svou náboženskou příslušnost naprosto nestaTá. Ztráta milosti a odpad byly viděny v takové souvislosti, že až do pozdního středověku se udržela představa, že každý smrtelný hřích vy- a:~ Wort des Glaubens an die Welt, Theologische Beilage zum Seelsorger, Wien, 1936, str. 37. ss Scheeben, Handbuch der Kath. Dogmatik ll, 536. 37 Kailbach, Problematik der Religionen, 241. 38 Viz: Kailbach, tamže 231. 238. Kailbach ve zmíněném spise str. 215 až 247, ve stati Metaphysik der Sunde, píše snad to nejkrásnější, co bylo o hříchu po strán– ce dogmatické v poměru k milosti napsáno. 99