Hlouch: Problém odpadu od Církve

lhostejni, Bdh je vyvrhuje ze své lásky, oni se vyvrhují ze společen:;tvl bratří. 29 Náboženská lhostejnost visí jako olověné mraky bez deště na duších dnešních lidí a jako vítr Sahary duje po vyprahlé zemi, vše vysušuje a dusí. Jsou to úbytě, které tak vysilují, že člověk není schopen obstáti ani v lehké zkQušce. Jest jedním z nejvýraznějších rysd naší doby. Zá– vratný počet odpadd v naší vlasti má jednu z příčin v náboženském zvlažnění nejširších vrstev. Zachvátila i ty, kdož se domnívali, že nábo– žensky žijí. Utkvěli na případečnostech, vnějškovostech náboženského ži– vota, zůstali na okraji víry, viděli život víry v určitých pobožnostech a víru si upravovali podle svých osobních chyb. Protestantsky spoléhali na příslušnost k Církvi, žili rozpoltěně ve svém nitru, považovali se i při častých hříších nespravedlnosti a nelásky za dobré katolíky, mizela as– kese, následování Krista Pána. V tělo věřícího národa se vžíral katoli– cismus vněj ší, rakouský, parádní, oficiální. Podíl na zavinění této lho– stejnosti měly místy i nedostatky duchovní správy, která nedávala du– ším to, čeho potřebovaly; nemohla zdolávati obrovskýcC: farnos tí, byla bez styku s věřícími, někdy uboze lámala chléb slova Božího -- mechanic– ky odbývala s vatou liturgii. Liturgie bývala málo vysvětlována. lid jí ne– rozuměl, proto se jí odcizoval. (Nebylo tehdy ještě liturgického hnutí - alěspoň ne v na-šich krajích.) Zdroje života bývaly zastírány rašícími bludy a hříchem, a cesty k životu byly zaváty nánosy náboženského ma– rasmu. Byla to vira zdánlivá. Na náboženském kongresu ve Vídni pravila M. Thielé z Vídně : "Jeden z nejsilnějších pramend nevěry jest víra zdánlivá." 30 Náboženská lhostej– nost jest tak bolestná ve svých následcích, že se jeví " jako druhý pád lidí, osudnější než byl první pád". 31 Ač poněkud generali uje, přece má mnoho pravdy Peroutka, praví-li: "český národ i když zůstával zapsán v katolických matrikách, politic– ky se oddával protiklerikalismu a pokrokářství." 32 A Březina: "Ná-š ná– rod na katolicism v celé jeho kráse a slávě dosud nestačil. " 33 Na širo– kých vrstvách zvláště nejnižší inteligence ukázala se v celém jas u prav– da slov: "Kdo není se mnou, proti mně jest." 34 OAST Á ZMI~N A NÁBOZENSTVt Neklamnou známkou náboženské lhostejnosti a Qdpadu, z ní vyrdstají– cího, byla i častá změna náboženské příslušnosti, když mnozí i dvakrát za rok měnili svá vyznání - z ddvodd opravdu nicotných! V obci, blízké Mor. Ostravě, v křestní matrice jedné fary u zápisu jed– né ženy jsou tyto poznámky: Odpadla k bezvěří 15. prosince 1921, od– padla k čc ·ko lovenské církvi 26. května 1921, vrátila se (ke katol.) 26. kvťtna 1925, odpadla k československé 28. října 1926. 2o Sr. Zj 3, 16. JO Beth, Glaube und Unglaube, Dresden, Verhandlungen des Ersten internat. Religionspsychologischen Kongresses, Wien 1931, str. 61. 3 t Rademacher A., Religion und Leben, Freiburg i. B. 1929, v Karlík, Mravní ii,·ot, 22. • 3 ~ Budování stá.tu, 619. - 33 Deml, Mé svědectví, 278. - 34 Mt 12, 30. 98