Hlouch: Problém odpadu od Církve

autoý k dosaženi toho, po čem toužíme, tedy především spásy. 25 Sv. Au– ru-tin praví.: "Víra věří, naděje a láska se modlí, ale bez víry býti nemo– bou, proto i víra se modlí." 25 • Víru, naději a lásku považuje za stálou modlitbu. Naše modlitba není nic jinšího než tlukot srdce našeho ná\Jo– lenského života, jenž recipročně závisí na zdraví a sile modlitby a pomo– ci milosti. "Bez modlitby jest víra v Boha pouhou teorií jako viibec veške– ra bohoslužba bez modlitby zůstane vnějším ítkonem." 25 b To už ~e&t &:ikon a řád naší spásy, že první milosti- povoUtní k víře, obrácení, a ama milost modlitby - převážně se nám dostá.vil bez předchozích pro– eb, avšak další milosti, abychom mohli zachovati obtížnřjiíi přikázáni a přemoci těžká pokušení, zvlášt-ě pak oné účinné pomoci, n:1 níž závisí naše vytrvalost až do konce, dostává se jen těm, kdož se modlí s důvěrou a vytrvale. Pesch nazývá modlitbu sugescí Ducha svatého, bez něhož nemáme porozumění pro věci nebeské. Když Duch svatý již nemluví v našem srdci, zaznívá tam lákání světa a hříchu, jemuž nikdo ~ám od sehe nedovede odporovati ... Nevnímají Ducha sv., proto nevčři "kdo chce bez modlitby ve víře vytrvati a dosíci spasení, ten ztratí jistř milo t i ví– ru; nebot pokouší se učiniti neplatným slovo Spasitelovo: "Nutno se stále modliti a neustávati." 26 Vlivem falešných filosofických soustav, jež na– mluvily člověku, aby se spoléhal jen na sebe a důvěřoval jen stvořeným silám, vlivem blahobytu, který zavládl zakrátko po válce, přestal se mod– lit inteligent, přestal i bohatý sedlák, jehož grunt se zmodernisoval a při­ nášel stále větší užitek. Modlitbu přenechávali mnozí z těchto vrstev jen lidské bídě, sami se stali kastou povýšenců; grunty mají sice krás né, v srdcích však jim víra hasne. V těchto krajích jest misty největší du– chovní pustota. Není tam modlitby, znesvěcuje se neděle, opouští se desa– tero; odpadalo se od Církve. Leč i ten dělník a ta chudoba opouštěla modlitbu, jak to vidíme na příklad v opuštěných kaplích mnohých dolů. Dříve se tam modlívali dělníci před s fáráním, dnes už tam nechodí.2 7 ZHOUBNOST LHOSTEJNOSTI Náboženská lhostejnost je pro život katolíka vždy zhoubná. Je to du– chovní paralysa. Jí ztrácejí údy těla Kristova pružnost a život. Je trium– fem satanovým. Nenávist se satanu líbí, ale aby ublížil Církvi nejvíce, potřebuje lhostejných. Proto lidem namlouvá, že křesťan~tví nemá prá– va na celou duši. A přece pravý katolicismus nesnese prostřednosti a prostřednost nesnese katolicismu! Pusto a smutno jest v duši vlažného! Je lhostejný k tomu, co jest sva– té a čisté a z čeho mu neplyne určitý viditel1;1ý zisk. Je z rodu těch, které Dante umístil hned za pekelnou branou jako článek v dlouhé řadě zatra– cenců. J e z těch, kteří "žili jen sobě, ani vzdorní Bohu, a.ni věrní jemu; je z těch, kteří lhostejní ke všemu, bez hanby žili jako bez slávy''. 28 Jsou. zs Lk 18, 1; Pescb v Theologische Zeitfragen 1908, 191. 27 Viz Hospodářské příčiny a odpad, Odpady dělnictva. 2s Dante, Božská komedie, ID; v: Malý, Kříž nad Evropou, revoluce dvacátého. století, 251-2. 97 25 O. IV. bl. 1, ot. 3. - 211a Encb. 7, M L 40, 234. 211b Tillmann, Ka.tbolische Sittenlehre IV., 1, 206.