Hlouch: Problém odpadu od Církve

frkvi, která je svým učením a svými dějinami výmluvným odsouzením Jeho podlého činu. Herese a boj proti celibátu a řeholním slibům chodí– valy obyčejně ruku v ruce." 42 V duchovním chladu hynou květy víry právě tak jako hynou květin1 ve vychladlém skleníku.

ZTRÁTA HODNOCENÍ CÍRKVE V ŽIVOTĚ JEDNOTLIVCE JAKO CESTA K ODPADU POZNANl HODNOT

Nejblíže a nejpevněji přilneme k věcem, o jejichž hodnotách jsme se přesvědčili. Lze mluviti o experimentálním přesvědčení - praktickém zjištění hodnot. Vedeni touhou po dobru, čím více poznáváme význam určité věci pro sebe, čím více zapadá v náš život, tím více si jí vážíme. Takové poznání Boha má na mysli kniha Moudrosti: "Znáti tebe je svrchovaná spravedlnost a věděti o t.vé moci je kořenem nesmrtelnosti.'' 43 Sv. Augustin mluví o požívání Boha dobrým studiem a dobrým životem. sv. Tomáš vidí začátek úkonu víry v zážitku (affectio) a mluví o experi– mentálním poznání.Boha. 44 Je to poznání náboženství- Církve ne v so– bě, nýbrž v účincích, záření její blízkosti a tepla, jež zavádí do nitra jednotlivcova a vůbec do života-. Podstata Církve, nám neviditelná, jest chápána a takřka viděna z toho, co nám sama dala, co jsme na ní empi– ricky poznali. 45 Tím přichází na~e " já" do vztahu s předmětem poznání. což jest centrálním činitelem všech zážitků. 46 Bez tohoto uchopení před­ mětu a uchopení předmětem nemá člověk ku předmětu správného po– měru a nezařadí ho do soustavy svých hodnot, jež rozhodují v jeho jed– nání. Sympatie, láska k Církvi u jednotlivce, jsou výslednicí vztahů člověka k Církvi. Vztah člověka k Církvi je tím bližší, čím větší účast má člověk na Církvi. KDYZ SE ZIVOT UTV ÁŘl MIMO CtRKEV Království Boží má býti kvasem, který pronikne celého člověka ve všech jeho životních změnách. Církev se svou milostí a pravdou čeká vždy, aby člověku byla Cestou, Pravdou a Zivotem za všech okolností jeho života a činnosti. Člověk dobré vůle poznává hodnoty Církve, prožívá je, lne více k Cír– kvi - stejnou láskou jako k dobru. Když však člověk zvlažněl, přestal žíti s Církví, subjektivně se mu ztrácela hodnota a význam Církve, jeho život se utvářel mimo Církev, příslušnost k Církvi přestala míti praktic– ký význam, nic nezměnila na jeho jednání. Ztrácel život podle Církve, ztrácel Církev jakožto hodnotu. Subjektivní ztrátu přenesl logickým skokem na ztrátu hodnoty objektivní, a co nepoznal jako hodnotu, toho se lehce vzdá. "Čím více se kdo vzdaluje ústřední Pravdy, t. j. čím více 42 Hlídka 1920, 452. - 43 Moud 15, ll. - H I 2, q 112. 4 5 Zvláštní studii o náboženském zážitku vydal Girgensohn Kart, "Der seelische Aufbau des religiosen Erlebens, 1921, 19302. 46 Sr. Gruehn W. v ArchiY fiir gesamte Psychologie 1926, 219-50. 101