Hlouch: Problém odpadu od Církve

ubíti ideál Církve v očích věřících, mají odůvodniti její zbytečnost, ne– potřebnost, škodlivost. Jsou tu mobilisovány síly, jež nejen nedrží člena v Církvi, nýbrž positivně ho z Církve vyhánějí. Naděje, jakou se těší J . S. Ma.char na zánik papežství, na Vatikán v rozvalinách, na pohled na papeže, jak se kdesi v podkrovní světničce dělí s ehudobnou ženou o sousto chleba,-5 5 jsou jedním z těchto pokusů, jež se neminuly s úspě­ chem. Těmito prostředky pracuje k odpadu i nynější nár. socialismus v Německu. Říšský místodržitel německý Robert Wagner prozradil, co zamýšlí s katolíky - kněžími: ,,Nikoliv mučedníci, nýbrž zločinci." Vědí, že učiní-li zločince z kněží/ 16 že Církvi nejvíc ublíží. Větší pohany nedostalo se Církvi v Německu od dob reformace nad tu, kterou na ni tímto uvrhl nár. socialismus. POHORšENl A ODPAD Jest jedna příčina podceňování Církve a důvod od-padů, který se stává drtivou zbraní svou útočností, zjev, k němuž připojil Kristus, Beránek tichý, své hrozivé - běda - zjev na lidské stránce Církve - je to : pohoršeni. Pohoršení jsou skutky neb opomenutí povinného dobra, které dávají bližnímu příležitost ke hříchu. Nemyslíme tu na pohoršení, tak zva– ná farizejská,-5 7 nýbrž myslíme tím na skutečné zlo, jež zas tírá úctu k Církvi. Pohoršení jest z největších krádeží, jichž se člověk může do– pustiti, poněvadž ono bere bližnímu ideál, zraňuje ho na místě nejcitli· věj ším. Pohoršení, jež da.l katolík, je proto tak zhoubné, že proti teore– tické víře staví opačné skutky, cosi z praktické nevěry. Kdo ztratil ideál, ztratH úctu, důvěru, lásku. I když člověk pro svůj život přestal zakoušeti hodnotu a požehnání Církve, uchovává ho v Církvi ještě víra v ideál, t. j. "i když já jsem mrtev v Církvi, jsou jiní, kteří žijí podle zás~Ld Církve" . Zvláště prostý člověk hodnotí Církev tak, jak ji vidí v životě svého okolí. Vidí-li, že katolík nežije podle Církve, nýbrž v rozporu s jejími předpisy, je tím zraněn. Katolík, žijící pohoršlivým životem, jest šiřitelem nevěry. Profesor Karlík praví: "Církev nebyla nikdy zeslabena světskou mocí, nýbrž světským duchem, který do ní vnikl." 5 8 P alacký sám v idí příčinu husitství (jež skončilo odpadem) v rozporu skutečna s ideálem: "Bylať to idea života křesťanského ve sporu a zápasu s pro– tivou života skutečného. " 59 Pohoršení je tím horší, přichází-li od toho, kdo byl povinen zvláš tním způsobem předcházeti dobrým příkladem, povznášeti jakožto represen– tant Církve. 60 Pohoršení se v Církvi stala a budou do konce světa, po– něvadž Církev, chtíc býti organismem lidí, nebude mimo okruh lidské slabosti. Ovšem "Církev jest místem, kde lze zlo nejlépe vidět, poněvadž v Církvi se zlo nejostřeji potírá" . 61 55 Rím, 192. - 56 Veřejně projednávají jejich domnělé trestní činy. 5 7 Odpadali i někteří od Církve, jsouce "pohoršeni", že farář žádal nájemné za pole, nebo že odepřel pohřeb sebevrahovi. S. Tomáš definuje pohoršení: dictum vel factnm mínus rectum praebens alteri occasionem ruinae spiritualis (II. 2 q. 43, a. 1.). 58 Mravní život, 36. - 59 Dějiny, m, I. 18---19. so Viz chyby katolických vychovateli\! · SI Adam, Das Wesen des Katholizismus, 235, sr. 236. 104