Hlouch: Problém odpadu od Církve

j ou jakousi částí otce a jakoby rozšířeni otcovy osobnosti, a chceme-li mluviti přesně, nestávají se členy státu a nemají účasti v něm přímo sa– my sebou, nýbrž prostřednictvím rodiny, v niž se zrodily." 21 Od chvíle, kdy dítě začalo žíti, jest již disposicemi a vrozenými vlo– hami posláno určitým životním směrem. Přicházejíc na svět, nastupuje na dědictví do světa určitých hodnot, jak v ohledu majetku hmotného, tak i duševního a duchovního, zvlá-Ště v ohledu viry. Jedna matka je vítá jako dar Boží, jiná jako dílo přírody, třetí jako trest. S příchodem na svět nachází dítě předpoklady, na nichž bude budovati svoje stano– visko. Člověk jest vrozen v nábožensko mravní hodnoty. Jakého ducha při­ jímá dítě nejintimnějším soužitím s rodiči a sourozenci, takové jest jeho životní věno domova. Příklon k víře nebo odklon od viry jest dítěti dán již s mateřským mlékem, otcovským příkladem, prvním to a nejdůleži­ tějším katechismem. Dítě pozoruje s počátku nekriticky všechny projevy života jako něco samozřejmého a nutného. Snadno vrůstá svým " já" do zvyků rodiny a j_ejích duševních posic. Později prožívá rodinný život spolu s ostatními členy rodiny s větším poroouměním a uvědomením, nejvice po stránce náboženské. Vliv rodiny pozorují vychovatelé již na dítěti, které přichází o šesti letech do školy. Již v první třídě obecné školy pozná vychovatel, z jaké rodiny dítě jest, a dovede vytušiti, co dala rodina dítěti i po stránce ná– boženské. Pozná to katecheta, když má před sebou děti, jež jsou již seznámeny se základy víry a náboženského života, i když vidí chudáč­ ky, které musí učit znamení sv. kříže. Dítě podléhá vlivům rodiny nejvíce proto, že je ke svému okolí pasiv– ní. Čím méně sám sobě člověk dal a čím méně má, tím více potřebuje od ·vébo okolí. Tím více od okolí přijme, čím více je s ním ve styku. Vliv rodiny je tak nesmazatelný, že i když mladý člověk zaujme kritické stanovisko k dosavadnímu způsobu života, i když se od něho poněkud odchýlí, je přece způsob života z mládí a síla prvních dojmů životních příliš velká, než aby mohly býti opomenuty. I když jsou později mnohdy vlivy domova na několik let suspendovány, manželství, vlastní rodinný život, vědomí odpovědnosti za děti je opět oživi dospělým asociací vzpo– mínek, takže oni pokračují ve způsobu rodinného života, jakému navykli v otcovském domě. 22 Bludné názory a život, jaký poznají děti doma, zra– ňují mnohdy tak hluboko a trvale, že znemožňují později spravedlivý úsudek. J e to s dětmi podobně jako s mládeží, o níž píše Pelikán, že jsou jako "kapka vody čistá a průhledná". Záleží na tom, kam padne; je8tliže na květ, je z ní perlička rosy, jestliže -do prachu, je z ní bláto. Prostředí vnější i vnitřní (t. j. okruh zájmů a myš lenek) učiní z mládeže v~ecko nejlepší i nejhorší. 23 Jakou cenu má první výchova, takovou renu má dítě a takovou asi cenu bude míti člověk. Kolik slov a skutků, jt'i dítě pozoruje, tolik učitelů, volajících k následování, tolik vlivfi na n:\ boženství dítěte v pozdějším životě.

:l l Rerum novarum, 15. ::2 Schneider I. c., 70. n Světla na úskalích, 61.

115