Hlouch: Problém odpadu od Církve

DůSLEDKY

Z řečeného vyplývá i vliv rodiny na ztrátu víry. Ne každé dítě, jemui se dostalo náboženské výchovy, bude věřícím a zůstane v Církvi. 24 Ale sotva si uchová náboženský život dítě, v jehož domově byla Církev po– smívána, tupena neb naprosto ingorována. Většinou půjde jeho poměr k náboženství tím směrem, jaký si navykl člověk v mládí u rodíM.. Od– pověď na životní otázky, řešení nábožensko-mravních problémů dopadne asi tak, jak tomu bylo u otce, matky, sourozenců. Poznatků v domově, ať byly pro víru či proti ní, hájí mnohdy člověk s takovou obětavostí, jako by šlo o kus rodné otcovské hroudy, jako o něco z otce a matky, něco z jejich duše, srdce, nač se nesmí nikdo odvážit. Vše lze dítěti dáti. Rodiny dávaly dětem nebe i peklo a učily cestám k nim. DíTĚ RODičů NÁBOZENSKY VLAZNÝCH Dítě rodičů nábožensky vlažných, nábožensky mrtvých! Od křtu jim bylo doneseno jakožto člen Boží Kolonisace. Láska Boží je zabrala. :Má býti životem uchováno pro lásku. Dítě žije v náboženském chladu; o Bo– hu nic, o Církvi nic, snad jen malé, ale časté útoky. Nic nezná z nesvětěj­ ších pravd. Proto jsou mu lhostejny. V takové rodině vyrůstají mladí náboženští nevědomci a začínajíc.í nevěrci. Výchova, zamířená proti víře, záhy najde společníky ve vábení smyslů, tím nebezpečnějším, čím ubo– žejší jest ná-božensko-mravní protiváha. Co jiného než mrtvé údy mohly dáti Církvi rodiny, kde dítě neslyší modlitby, kde se nepřijímá, nechodí na mši sv., kde není přijímač dětské duše zapojen na vlny od Pólu, na Hudbu věčných pramenů? Taková duše byla záhy zvládnuta světem, ubita prvním hříchem dříve, než k ní směl Pán. 25 Takové dítě dostalo churavou formu náboženského života. Už to, když rodiče podle víry nežijí, vyvolá v mladém člověku krisi. Otázka: "Tatínku, maminko, proč ty se nemodlíš?" jest znamením vnitřní krise ve smýšlení dítěte. Díte rodičům plně věřilo, a nyní jejich život svědčí proti tomu, co slyšelo ve škole od k atechety. A což, když rodiče sami zabraňují plnění nábožen– ských povinností, když o Církvi mluví jako o instituci, jíž netřeba po– slechnout, jejíchž příkazů netřeba bráti vážně? Praktická ztráta viry– pokud ovšem o víře v pravém slova smyslu lze u dítěte mluviti, kterou utrpí celé statisíce dětí v rodině, má i ten důsledek, že se znesvěcením . posvátného rodinného krbu, jímž se rodiče provinili, mizí i pieta, se kterou dítě, aniž je si toho plně vědomo, vzhlíží k otci a matce ja– kožto zástupcům Božím. Vidí v nich pouze rodiče, kteří se starají o jehc pokrm, oděv a snad nanejvýš o dobré chování. Mizí to posvátné, co do– mov činí chrámem a dítě jde do života ochuzeno o posvátné, povznáše- jící. · 24 Bylo dosti odpadft u dětí, jejichž rodiče dodnes denně chodí do kostela a tam pláči nad odpadem dětí. 2 5 Před prvním sv. přijímáním. Sr. Pia X. Quam singulari, o raném sv. přijímání!

116