Hlouch: Problém odpadu od Církve

INA MRAVNĚ ZÁVADNÁ

Jt·~tč horší jest pro dítě rodina, kde rodiče nevěrou spojili mravně život a krutý způsob výchovy. Takové ditč ztrácí ideá l otce, nej– základ a preambuli víry v Otce nebeského; jde do života nejvíce V pozdějším věku slovo otec, matka, vyvolává v něm city snad proklínání; oni je ochudili na statcích srdce, na víře ideál. kdyby se smísily v jeden výkřik všechny obžaloby z úst dětí, rodiče o Boha připravili, byl by to vox in Rama. 26 - "pláč a kví– mnohé".27 V prvních letech popřevratových odhlašovalo mnoho otců celé své rodiny z Církve. Později přicházeli jinoš i i dívky: "Tatínek, (maminka) aemřel (-a), nyní se mohu státi opět katolíkem, dnes mám 16 roků, už mi nikdo nemůže zabránit.i, abych se vrátil do Církve, z n!ž mne rodiče odhlásili." Tyto zjevy jsou hroznou obžalobou rodičů, j ejichž vinou byly dHi vyrvány Církvi. Většina jich mimo Církev zůstane! Jerusalemy zbo– fťné od těch, kdož měli Jerusalemy budovati! CHYBY VE VYCHOVĚ Dobře míněná, ale nikoli pedagogická snaha, urychleně dosíci nábo– fenského života, volba násilných prostředků nezřídka dosahuje pravého opaku. Je to hřích proti přirozenému, i v duchovním životě platnému zákonu o pozvolném vzrůstu, i proti požadavku, aby každý byl posu– zován a vychováván se zřetelem ke všem vlivům, jež naň působí, i se zřetelem ke svým osobním vlastnostem, k prostředí, v němž doposud žil, zkrátka ke své individualitě. Došlo k odpadu, když na příklad katecheta tvrdě trestal vynechání služeb Božích, aniž posoudil obtíže, jaké žáku přišly v cestu, nebo když jen podle horlivosti náboženské posuzoval vědomosti žákovy, když rodiče požadova li od dětí náboženský život, nepřiměřený jejich věku. Došlo k odpadům některých odchovanct1 katolických ústavů. Anoma– lie! Ale stalo se! Chovanci vidí ve svých vychovatelích nejen vůdce a. učitele, nýbrž i zástupce Církve. J ednání osob duchovních jest studen· tůro, chovancům, jednáním Církve. V nich vidí konkretní Církev. Jejich chyby bezdůvodně a nekriticky často přičítají Církvi. Je·li některý z nich mimořádně strohý, není-li dosti objektivní v posouzení svěřenců, nechá-li ~e snad ovládnouti vlastnostmi, jež nerozhodují ani o vědění ani o cho– vúní svěřence, dopustí-li se snad dokonce nespravedlnosti na svěřenci. pt1sobí to ničivě na mladého člověka. Mládí je vnímavé jak pro lásku tak pro nepřátelstvi, jak pro spravedlnost tak pro ·nespravedlnost. Na nepo- 26 Mat 2, 18. 27 Rodiče měli vliv i na blud Lutherův. Otec byl zlostný muž, který v hádce ubil svého soka a proto se musel odstěhovat z Mory do Eislebenu; tam se narodil Martin. Luther sám praví, že ho otec často pro maličkost krvavě trestal; i matka byla trudnomyslná. Casto zpívávala ditěti píseň se slovy: Dir und mir, uns zwei, ist nlomand hold. V tomto neblahém dědictví jest hledati hlavni příčinu ustrašené ptedstavy Lutherovy o Bohu, již se Luther po celý život nezbavil a jež měla nej– podstatnější vliv na útvar jeho nové nauky. 117