Hlouch: Problém odpadu od Církve

psaném listu vyniká škrt víc než na listu popsaném. Smí-li se mla-dý člo­ věk domnívati, že mu bylo ublíženo - bohužel, často si to namlouvají, snadno naleznou chybu na druhém, ne na sobě samých - musí-li si při­ znati, že se osba, od níž čekal objektivní jdenání, dopustila na nich ne– spravedlnosti, b)rvají velice ochuzeni, poněvadž mládí a nespravedlnost jsou dvě věci úžasně nesrovnatelné. Hoch, dívka odpoví na takový bol jen hlasem slzí a křikem srdce, poněvadž byl zasažen v nejhlubším nitru a na posvátném místě víry v ideál. Je-li zklamán mladý člověk ve víře v ideál, je v něm mnoho pobořeno, otráveno, znesvěceno. 28 Taková rána se těžko hojí, poněvadž mladý člověk vidí v ní příč-inu mizící radosti a zkalení nadějí.2 9 Takový člověk těší se na chvíli, kdy bude moci opustiti místo, kde se mu dostalo utrpení ve dnech mládí, které si činí největší právo na radost. Jak asi vzpomíná? Když se později osamostatní a vzpomínky na to, čeho neměl vidět a co se nemělo státi, se zjitří, hledá odplatu pro osobu. která mu ublížila nebo hledá důsledků z toho, čeho snad byl svědkem. Osobě se pomstíti nemůže, domnívá se, že může ublížiti systému. Jeho úvaha jde etapou: tam mi ublížili, tam jsem poznal špatný příklad, tam byly osoby církevní, tam byla Církev. Osoby se ztratí z dohledu a dosa– hu, a zůstane jen vědomí: ta.m byla Církev. A rozhodnutí: "daleko od ústavu"- není nesnadno změniti v rozhodnutí: " daleko od Církve." TRAGIKA POMSTY Je mnoho tragiky v takových odpadech. Mnozí se bezdůvodn~ a sebe– vědomě vřadili mezi "utlačované", ale i když jim ublížili lidé, proč se mstí Kristu, hlavě mystického těla? Ublížili jim údové Církve, a oni zraňují matku Církev, která měla pro ně od kolébky požehnání a pro jejich rodiče a vychovatele mateřské napomenutí, aby vedli své svě­ řence cestami pravdy a lásky a dobrého příkladu~ po příkladu Ježíše, dobrého pastýře, jenž dává život za ovečky, jenž bezkompromisně žádá splnění zákona, ale jest při tom tichý a pokorný srdcem. DOPORUčEIDNEHODNÝCH K odpadu disponuje licoměrnost, přetvár'Ka. jíž se dopouštějí děti z nekatolických rodin, když v pozdějším věku přicházejí na církevní ústavy. Doma byly vychovány beznábožensky, k Církvi cizácky. Ten jinoch, dívka, přichází do prostředí, kde se předpokládá duch zcela jiný. Je si vědom, že by byl nemožný v ústavu, kdybv projevil smýšlení, jaké mu dal jeho domov. Proto vše to v sobě tlumí, jde, nechá se strhnout s jinými, jen aby zůstal legálním a dosáhl cíle tam, kam ho rodiče po– slali. V letech, kdy každý skutek nejhlouběji se vtiskuje v duši, utíká se k přetvářce, kterou si odůvodňuje situací "znásilněného svědomí". Není u něho předpokladů vyššího náboženského života. Náboženské úkony koná z konjunkturální nutnooti, snad bez náležité disposice a přípravy, 28 Máme na mysli člověka, jenž posud nechápe tajemství utrpení. 29 Viz Foerster, Jugendlehre, 678. 118