Hlouch: Problém odpadu od Církve

kékoliv polemisováni proti bludu.46 Císař ~'rantišek neodvolal josefínských záko– nd. "Od roku 1816 stalo se pravidlem, že většina stolcd biskupských byla obsazo– vána státními referenty duchovních věci." ". . . vláda rakouská té doby neprávem pokládána byla za přísně katolickou ..., byla to doba vlastně nevolnictvi, poně­ vadž biskupové ve všem záviseli na vládě ..., vláda i to "určovala, ve kterých vě­ cech biskup apoštolskou Stolici posluchat smí".47 Jak jednala vláda vdči Církvi r. 1861, 1867, 1868 a 1870? Zákony o manželství, o školách, interkonfesní zákon o zrušeni konkordátu a způsob, jakým vše to se stalo, byly činy neloyální k Církvi, jak je projevuje čin Františka Josefa I., když 2. srpna 1903 se chtěl míchat do sa– mé volby papeže. (Byl ovšem odmítnut.) NASLEDKY OMEZOV A.Nt CíRKVE Spoutání Církve mělo za následek podceňování Církve, jež nemčla svobody a proto ani vlivu. Mládež se kněžskému stavu vyhýbala. "Není nic více třeba, než býti knězem a hned se tebou opovrhuje ..., nenávidčt kněžstvo je módou. 48 "Tvrdili, že lze býti pravým katolickým křesťanem a. nenositi jha. římského. " 49 Prof. Cinek v celém jmenovaném díle mluv í o "spoutanosti Církve pod žezlem rakouských panovníků nejen v době josefinské, nýbrž i v "Katolické éře pojosefinské", poukazuje i na běd­ né úpadkové a všestranně zhoubné důsledky tohoto nevolnictví. Jakkoliv bylo v revolučním duchu, bojujícím o svobodu Církve, nejed– no dobré zrno, jest jen žalostně litovati, že duch revoluce obrátil se i proti Církvi, a. snaha po svobodě zvrhla se v roz,trhání ne pout, jež zo– tročovala duše, nýbrž zákonů, na nichž Církev spočívá. Tak duch opráv– něného odboje a touhy po obnově přinesl Církvi násilné až zločinné ráJly a ztráty mnoha jejích údů. VLIV STATU NA ODPAD Stát neměl přímého vlivu na odpad; bylo by to také porušením ústav– ní listiny, zaručující svobodu všem vyznáním, státem uznaným, bylo hy to i proti duchu, jakým se nesla genese našeho státu. Národní rada pa– řížská dosáhla uznání československého státu po zajištění spravedlnosti ke všem vrstvám národa, tedy i k většině, kterou tvořili katolíci. Vláda nemohla zapomenouti, že dr. Beneš ujistil zahraničí prohlášením, 50 že rozpadnutím Rakouska neutrpí Církev, nýbrž, že jí bude vrácena pravá svoboda; nemohla zapomenouti, že za náš národ učinil týž dr. Beneš o slavnosti Srdce Páně v Paray-le-Monial 1917 projev pro osvobození utiskovaných národů na podkladu křesfanském. Ohledu vyžadovali ka– toličtí Slováci američtí, kteří vydatně finančně podporovali tvořící se stát, oficielního boje proti Církvi nepřipouštěl ohled na většinu katolic– kého občanstva, zvláště pak zájem na shodě se Slováky a Podkarpat– skou Rusí, kteří by v případě oficiálního boje protikatolického nesrostli 46 Jaksch, Gesetzlexíkon, IX, 570. - 47 Cinek, tamže 115, 116. 48 Tamže 117-118. U Brunnera, Theologische Dienerschaft, 365-7. 49 Cinek, tamže str. 15, pozn. 4. 5o které přinesl Nation tchěque 15. 6. 1916, dle Akord 1937, 59. 124