Hlouch: Problém odpadu od Církve

it'ký kněz byl odtud vyhnán. Faru i kostel zabrali novověrci. Do Chudobína do– li redemptoristé z Oervenky, ale trvale se v Chudobíně katolický kněz nemohl iti, ač mu jeden šlechetný katolík nabízel byt ve své výměně, bylo mu dokon– ' yhrožováno, kdyby katolického kněze přijal. 54 Kněží byli slepě tupeni a morálně pranýřování, jejich karikaturami lcpovali protivníci zdi kosteld, far, reklamni tabule, telegrafni tyče. jim v jednom rrústě i nákup potravin, takže kněz (bylo to v Oe– ehilch) musel posílati daleko do cizí obce pro nejnutnější požívatiny. \" pamětní knize jedné obce u Olomouce jsem četl slova, jež říkala sta– fillká matka, synu- knězi: "Nechoď večer ven, aby tč nezabili." Když Dá~ jako bohoslovce roku 1921 potkali dělníci, jdoucí do práce, plivali před námi a zmateně volali, aby nás země pohltila. Sám dr. Hnik, ideový Aiřitel československé církve, píše: "Protikatolické běsnění po skončení války se projevovalo urážkami kněží, odnášením křížd ze škol a poráže– ním symbolů římskokatolické víry."{i 5 Překvapuje, kdyi čtete u téhož au– tora o kněžích, plných necitelnosti k ženám a sirotám, stejně jako k mu– film na frontě.{i 6 Připouštíme, že byli jedinci neochotnými, ale jak toto mizí v tolikerém dobru, jež věřícím daly tisíce kněží apoštolských, oběta­ vých! Krutě uráží dr. Hnik, volaje po "lepší církvi", poněvadž prý se tali kněží "hlasateli zločinu vraždy" a mluví o "vrcholu ďábelského fádění" : 117 • 'lL úTOKů NA KNĚZE útoky na kněze byly jen prostředkem. Raniti se měla Církev. Nechtěli 1 nich mučedníkd, potřebovali je představit v podobě provinilcd na dll– kaz o provinění a špatnosti Církve. Zádná lež nebyla příliš nízká, aby. ~e nevrhla lživě na Církev, žádné be'Lpráví příliš kruté, aby z něho nebyla obviněna Církev. Slepá vášeň nenávisti slavila triumfy. OTOKY NA CíRKEV A 0LÁ..~KY VíRY Mířeno na známky pravosti Církve, proti její podstatě. Nedotý.káme se eelé řady nejubožejších útokd. - Jen některé: "J e dílem kněží, aby mohli udržet lid v tmář-ství. Vymyslela si, čemu Kristus neučil, zpověď. Její samospasitelnost - výmysl páterd. Už dnes je zbytečná. Je zasta– ralá, nemoderní. Nutí věřit, čemu se učilo před 1000 lety. Učí bajkám a ltím. Její učení odporuje vědě." O Církvi rozhlašováno, že je "přežitou ayšlenkovou i politicko-sociální stavbou minulosti. Vždy utiskovala lid. ní sociálnímu rozvoji. Zavinila válku a bídu. Demokracie je rovnost, ,..... ' · jí neučí, stranila kapitalismu, sama jsouc kapitalistickou." Olánky víry nesprávně chápány a j ejich nemožný smysl považován za vod akce proti Církvi. Dr. Farský volal ke kněžím: "Přemýšlej , čím liší nynější římské .papeiství od starořímského pohanství, když impe– obojího prohlašují se, či nechají 'Prohlašovat za bohy? 59 Zatímní N Sr. Pamětnf kniha str. 68. - 1111 Za lepší církvi, 11. - 116 Tamže 143. tt Tamže 145. tt Z pode jha, 36.- J ak zlý to výklad a narážka na papežskou neomylnost. 135