Hlouch: Problém odpadu od Církve

ické brožurce "Harfa Boží" (201) je papež ztotožňován se čtvrtým zvířetem, jež viděl Daniel. 69 Tyto útoky jsou pokračováním ho– ohlásil už Luther v květnu roku 1510, když formálně volal k boji papežství, "od ďábla založenému" 70 a 1522: o papeži, že "pad– ,71 že je bez "víry", 72 "slouží ďáblu a nutí k tomu křesťany", 73 proti a~ mu vše je dovoleno !" 74 (Doklady k Lutherově nenávísti papeže viz Grisar, Luther II., III.) Prof. Cinek poznal na východě na-šeho státu boj pra.voslaví prot i papežství: "Pro~estoval jsem kraje, ve kterých je nové pra.voslaví nejvíce rozšířeno ... žasl jsem nad nehorázností a nepravda– mi, jaké jsou mezi lidem šířeny. Tak na přiklad o papeži vykládají váž– ně někteří pravoslavní agitátoři, že má ... 28 žen." 75 Nejvíce námitek voleno z dějin: šířeni víry mečem, němečtí rytíři, osud Polabských Slovanů, křižácké války, boje~ investituru, vzdoropa– pežové, koncil kostnický, renesance, inkvisice, protireformace, papežka Johana; konečně obviněni Církve z viny na válce. Co asi soudí nestranni historikové o námitce, jako: "Katolická Církev umožnila průběh války v její barbarské zběsilosti ... Církev katolická válku zavinila a sledo– vala jí své sobecké cíle." 7 6 Toť slova, řečená přes miliony hlasů katolic– kých, volajících po miru, přes tolik mírových snah papeže míru Bene– dikta XV., přes ty miliony modliteb katolické Církve za mír! Svobodu vlasti získal národ za cenu krve tisíců. Byla-li označena Cír– kev za nepřítelkyni toho, co stálo takové oběti, byla tím označena za předmět spravedlivé nenávisti. Doklady hledány v dějinách. Náš lid znal dějiny ~píše z románů historických než z odborných děl Palackého, Tomka, Susty, Pekaře. Falešný výklad českých dějin a protireformace, Hus, Jeronym, Bíla hora, osud českých pánů, Koniáš, exulanti, doba "temna" jesuité a č~ký národ, Řím a český národ - to byla témata, jež měla ukázati lidu bezpráví a násilí, jehož prý se dopustila Církev. Když se stala vlast nejvyšší hodnotou, lid z lásky k ni i Církev opouštěl. A do– posud volá se těmito neuvěřitelnými argumenty po odpadech od Církve. Takovými útoky na Církev vyznačovali se nejen dema-gogové na hos– podských odpadových schůzích, nýbrž i vrstvy, u nichž byste hledali ob– jektivitu.77 Nelze pochopiti, jak např. ještě v roce 1930 mohla býti na– psima v praktické příručce, psané pro lidi, znající dějiny, slova- jako napsal Fr. Merta: 78 "Národ náš je proto tak sláb, že je morálně rozpol– Cf'n. Jiného ducha jest jeho minulost protiřímská a jiného výchova proti– roformačni, římská, jejímž účelem bylo a dosud jest zničiti v každém feském dítěti jeho češství, vytrhati z duše jeho kořeny, jimiž tkví v mi– Dutosti svých praotců . .. Církev tato byla nepřítelkyni našeho národa 'Y dobách minulých, jest nep1itelkyní jeho dos-ud, a nemáme nejmen?H zá- eo Jan 7, 7-8. - 70 Grisar, Luther, III, 676. - 70 Grisar, lil, 676. Tl III, 115. - 72 I, 350. 73 ll, 104. - 14 II, 449 111 K náboženské otázce v prvních letech naší samostatnosti, 271. 711 Hník, Za. lepší církví, 146. - 11 Viz odpady učitelské! 711 V dr. Kriebela "Prakse v činné škole" v článku : Občanská nauka a výchova u Akolách obecných, 124-140. 137