Hlouch: Problém odpadu od Církve

ruky, že by změnila tento svůj poměr k našemu národu." 79 "Kdyby byl národ náš, nejlepší naši mužové ... jednali podle náboženské morálky církve římskokatolické, j istě jsme dosud úpěli ve jhu vídeňském.'· 80 K tomu dodává zmíněný autor: "Jen naprosto zaujatý člověk nemMe neviděti tohoto fak.ta." 8 1 Aby dodal věrohodnosti t-omuto nactiutrhání, 82 dodává: "... nejdůkladněji se o tom přesvědčila Francie. Osudnou po– rážku utrpěla roku 1870 hlavně proto, že národ byl vychován na ško– lách zcela klerikálních ..." 8 3 Jest litovati tak vášnivé zaslepenosti, která se opovažuje ještě 1930 takto psáti - ale jest litovati i tčch, kdož takovou ubohou zbraní byli nábožensky ničeni. Historické námitky proti Církvi měly v odpadovém hnutí největší úspěch. Nic nepomohly vědecké protidůvody. Prof. Pekař vysvětluje tento zarážející zjev: ,,Dnešní česká přítomnost není, pravda, veskrze přízniva vědecké snaze, která touží poznati skutečnost v pravdě její, bez ohledu na to, ruší-li populární představy, z nichž některé se staly agitační pomůckou stran." 84 Lid neměl ve shonu agitace ani času ani síly, aby revidoval všechny inkrimace Církve, proto přijímal vše, co se mluvilo, jménem "lásky k vlasti" . Zvěčnělý dr. F. X. Novák prožil hrůzu celé řady odpadových schůzí a bojů o kostely. Co pro Církev znamenaly tyto schůze, popsal ve spiscích "Církev československá". 85 Jeho zhuště­ ná relace jest psána hlubokou bolestí. Praví: "Poplivaná, poslintaná. nejhoršími kaly potřísněná ta, s níž jest J ežíš, náš Pán a Spasitel ..." 86 a jež třímá klíče království nebeského. 87 METODY AGITACE Popřevratová agitace zabředla záhy ve vášeň. Ohnisky agitace staly se nové "sbory" a modlitebny církví, hospody, tělocvičny, místy i školní místnosti, propůjčované na svátky a neděle novým církvím. Prováděla se od osoby k osobě - na potkání, v úřadech, v organisacích, ve veřej­ ných shromážděních. Volila prostředky kultury i lidské zloby. Slovem, tiskem, 88 obra'Ly. Akce, již vedli čelní nracovníci sekt nebo svazů bez vyznání, měla půdu připravenu v hlubokém zatemnění myslí. Snadno v takových řadách získali souběžce, kteří ani nevěděli "kam kurs smě­ řuje" . Vlažní - Církvi vnitřně odumřelí se přidali k tomu, kdo první při­ šel. Zmínky zasluhuje agitace církve československé, která měla v prv– ních dobách ráz nízkého uličního boje proti Římu ... Schůze církve čes­ koslovenské byly povětšinou na úrovni štvavých schůzí politických s pus– tou demagogií a bombastem. Katolicismus po všech svých stránkách a hlavně papežství podrobováno plýtké, ničivé kritice. 89 "Krátkozrace bili do všeho, kdy lecjaký mluvka v póze náboženského reformátora, rouha– vě cynicky karikoval věroučné základy positivního křesfanství a viklal 81 Tamže. 82 Nactiutrhání Církvi - tajemství bezmocné nenávisti té, které zničiti nelze. 83 Tamže. - 84 Zižka I, Předmluva, XI. - 85 O. 1. 2. 3. 4. - 86 Mt 28, 20. 87 Mt 16, 19, Církev československá č. 3, 13. - 88 Viz Spatné prameny. 89 Cinek, K náboženské otázce, 38. 138 79 130. - 80 131. -