Hlouch: Problém odpadu od Církve

je vyznání studenstva samého, jež mělo přece až do oktávy nábožen– ství.80 "Většina českých studentii, jež přichází na universitu, přes vy– učováni náboženství, přes všelijaké vykonávání ceremonií a tak dále, odcizena nejen církvi katolické, ale víře viibec, české studentstvo, ta většina jeho, stává se lhostejným k náboženství a dospívá, jedním slo– vem, náboženského nihilismu. Ne univers ita tedy kazí, jak katoličtí viid– cové vědy říkají, vás, české studenty, ale vy přicházíte k nám na uni– versitu většinou již jako náboženští nihilisté!" 81 I vysokoškolský život má mnohé úskalí pro víru studentovu. Mnohdy nemilosrdně a natrvalo vytrhá, co z víry v duši ziistalo. Vě~ina studentii na gymnasiu - pod ochranou rodičii a šlechetných profesorii náboženství za~hovala si i přes všechny obtíže víru a aspoň legální poměr k Církvi, avšak mnozí ztratili víru za studií na universitě. Psychologie postavení vysokoškolákova v ohledu náboženském leccos vysvětluje. Doposud pod dozorem, nyni svoboden, akademický občan. Je zbaven "pout", jež omezovala jeho osobni nezávislost. V nitru usedá skrytá, mnohdy neuvědomnělá touha i po nezávislosti na duchovních "poutech" Církve. Velkoměstský život má tolik krásného, dosud nevi– děného, neslyšeného, nechutnaného. A mnohého nelze míti bez hříchu! Vyčerpávající studium vyžaduje času dlouho do noci, snadno tedy ne– zbude na nedělní mši svatou. Zdroje poučení ve víře - kázání, čtení katolických knih se zanedbává, náboženské vědění -se neudrží. Ta hráz víry jest provrtána na příliš mnoha místech. Mnohý student nemá na náboženství ani positivního, ani negativního názoru, ví jen, že k nábo– ženskému ethosu je potřebí času a určité disposice a situace; domnívá se, že nemá ani toho, ani onoho, proto se považuje za zproštěna závazků náboženských a nestará se o ně. POCIT N ABOZENSKÉ OSAMOCENOSTI Snad si přinesl víru a něco z náboženské prakse, ale vidí, jak se ztrácí mezi kolegy nábožensky mrtvými. Připadá si jako někdo z jiného světa. Poslouchá profesory, vidí, jak mnohé vědecké objevy se zrodily v mys- 1ích Církvi nepřátelských. Profesoři jsou mužové, jejichž osobnímu cha– rakteru nelze upříti úcty, imponují svou energií, kterou vkládají do vě­ dy, a přece mnohý z nich žije prakticky bez víry; při nejmenším jsou často náboženskými skeptiky a v přednáškách dějin, přírodních věd, při­ pojí leckterrou poznámku, jež zaviní v mysli studentově aspoň pochyb– nosti. Plně ovlivňuje studenta zvláště filosofie. Mysl studentova bývá zaplněna často nevěreckými soustavami, které pohrdají zákonem Božím neb jej koordinují s nápady autorů filosofii, leckdy i nezlomyslných. Co načato v posluchárně, dokonává soukromé studium. Vysokoškolák jest nejvíce vystaven vlivu literatury, o níž praví Durych: "Téměř celá česká literatura, at je to básnictví, beletrie, filosofie, vědy theoretické, je téměř úplně atheistická, a pokud jsou v ní výjimky, nejsou zpravidla takové, aby je katolíci mohli přijmout s úplným zadostučiněním. " 82 80 Almanach r. 1904. - 81 Masaryk, V boji o náboženství, 16-17. 82 Naděje katolictvi v zemích českých, 8. 163