Hlouch: Problém odpadu od Církve

PROč NĚKDY NEVĚŘ-1 INTELIGENCE

Člověk nikdy a nikde nemůže býti bez pQměru k Bohu. Čím více roz– umově pracuje, .tím větší má povinnost, aby i v poznání víry pokračoval, ne snad v oficiálním poslouchání přednášek, nýbrž aspoň privátním stu– diem. N eučiní-li inteligence náboženské studium souběžným se studiem věd profánních, nechápe jejich vztahu k Vědě nejvznešenější. V tom je peccatum omnissionis, opominutí dobra, nedá-li si účet ze své víry uměr­ ně k svému pokroku; proto upadá do skepticismu. Myslete si lékaře, kte– rý před 30 lety udělal s velkou námahou zkoušky a 'Od té doby je nepří­ telem vzdělání - vědy lékařské. Poněvadž světsky zná vysokoškolák mnoho a nábožensky mnohdy málo, posuzuje problémy živ-ota svými nedostatečnými náboženskými poznatky, čímž to, co s náboženstvím souvisí, jest mu ubohé, méněcenné. Ač ostrá, přece po nejedné stránce jsou pravdivá slova, jež o italské uni– versitě píše Giuliotti Domenico svému příteli Mariu Chininu: "Doufám, že j sou ještě, aniž o tom víš, v nejhlubším koutku tvé duše nitky víry, kdys i přervané nakažlivými nůžkami "Vědy", když jsi v dvaceti letech překročil práh .. . university . .." 83 Kdo zakončil vysokoškolská studia s živ-ou věrou, je vyzbrojen pro chvíle příštích bojů o víru a Církev. Každým rokem přistupují desítky učenců ke katol. Církvi. Ve stati– sících odpadlých marně byste hledali učence, který by odpadl jedině v důsledku svých vědeckých poznatků. Formálních odpadů v řa-dách učenců není, ale jsou učenci, odborníci, kteří nedbají náboženského ži– vota; jsou mimo duši Církve. Tato skutečnost jest pro obyčejný lid p-o– horšením. Domnívají ·Se, jako by poměr učence k náboženství byl důsled­ kem jeho učenosti. Vědění bylo zneužito ke vzpouře již v ráji, kdy had svedl prarodiče pod slibem vědění: "Budete jako bohové, vědoucí!" Duch vzpoury se vleče vědou; kdykoliv se mu člověk poddal, zpřetrhal spojení s řádem nadpřirozeným, opustil onu jednotu, v níž se měly oba světy spojiti a doplniti. To se dařilo věku šestnáctému, osmnáctému a devatenáctému, jenž hledal, jak se -obejít bez Boha, namlouval světu, že víra a věda jsou kontra.diktorické a že je třeba., aby duchaplní zvolili vědu, druzí pak ze strachu a ubohosti ať zvolí víru. Věda ja,ko taková nikdy nemohla nic přinésti proti víře, ve vědě jako takové bylo vždy požehnání, ale zlo bylo ve zneužití vědy. Exaktní vědec v přírodovědě často přenášel zákony přírody do říše duchovna a zavrhoval vše, c-o se nehodilo do rámu jeho vlastních poznatků. Měřítky vědy chtěli měřit víru - ač věda a víra j sou přece věci rozdílné, jichž nelze naprosto postaviti do protivy: jejich 83 Doba Barabášova, 65. 164 NEVĚŘ1Ct UČENCI. EXKLUSIVNt VĚDA DUCH VZPOURY VE VĚDĚ