Hlouch: Problém odpadu od Církve

prameny, předmět, cil jest rozdílný - stejná jest jen metoda, stejný jest jejich první princip - Bůh, jenž jest Pravda. A současná doba? Vizte její pýchu, jak se domnívá, že vše zbadá a všeho dosáhne svým umem, že Bůh bude zbytečným! Ale i v životě učence, jenž nemá apriori negativního poměru k víře a k Církvi, může se vytvořiti materiální apo– stasie. Stane-li se mu věda výlučným zájmem, vyčerpá všechny j eho schopnosti a jako často učenci byli neschopnými otci, vychovateli, podi– víny ve společnosti, tak byli neuvědomnělými křesťany, poněvadž nene– chali vedle vědy vyrůst Vědě- věd, poznání pravd Božích; neživili jich; ony v jejich nitru odumřely. Rozum ochuzen o milost, je vydán v ohledu náboženském v oběf největších porážek. Zabrán pozemským, nemá času na duchovní, oslněn teleskopem a mikroskopem, oslepl pro nehmotné zje– vy. Umí badat v hlubinách i výšinách, ale nedovede .sestoupiti do svého nitra a často, znaje taje přírody, nedopřeje si zájmu ani času, aby poznal sebe. Schopnosti duše zapřaženy v jednom směru, pro jiný směr zakrněly. Tak se mohla odbornost .státi jednostranností, poněvadž nechápe pravdy se všech hledisek. Rozum se stal mnoha učeným modlou a úcta k němu nedovolila úcty k Bohu, tím méně k Církvi. Těžké podmínky životní zdůrazňují studium těch věcí, jež přinášejí bezprostředně viditelné dob– ro; je to studium hmoty v nejširším smyslu. Nemá-li odborník solidního zá:kladu klasického studia, zdravé filosofie, která uěí cestě ku pravdě, určuje řady důkazů v každém řádu, nepřipustí jiných důkazů, než jaké jsou mu běžny. Matematik odmítne náboženskou pravdu, poněvadž jí nelze vyjádřiti matematickou poučkou, fysikové, přírodovědci - pod vlivem poznatků, k nimž experimentálně dospěli, zů-stávají ve světě fysickém, svět ideový pro ně ztrácí na přitažlivosti. SPECIALISACE- ATOMISACE čLOVĚKA K. čapek 83 • analysuje důsledky toho, že moderní věda zřekla se uni– versalistické tendence, býti vrcholem a úhrnem veškerého vdělání a vše– ho poznání. Stává se víc a více úzc.e vyvozeným., jednostranně pěstěným profesionalismem, záležitostí, vyhrazenou pořád užšímu a specialisova– nějšímu okruhu odborníků. Ač je tato cesta metodicky úspěšná, přece je draze placena: "Model'ní věda přestává být součástí obecného vzdě­ lání; není už věcí kultury, nýbrž profese." Čapek zdůrazňuje, jak se dnešní lidé, at pracují kdekoliv, stávají specialisty svého oboru: "My literáti se nesnažíme rozumět něčemu jinému než literatuře, my politi– kové cítíme nezájem vůěi všemu, co není politika." Odborníci jsou víc a vice profesionálně deformováni, poněvadž nežijí ve světě, nýbrž ve svých oborech. "Odpad od universalismu je zjev obecný, ale domyšlen do svých důsledků, znamená úpadek kultury." Také universita dnes pro úžasný pokwk znamená vněj ší "vedle sebe", celé řady do hloubky jd'Oucích oborů, jimž chybí vnitřní svazek, pojící jednotlivé obory v universální jednotu. Tak se ·stává, že "isolace jednot– li\Tého učence mnoho k tomu přispěla, že přehlédl -souvislost svých po– znatků s posledními a rozhodujícími otázkami veškerého života a zavi- ssa Věda a život č. 1, str. 1-2. 165