Hlouch: Problém odpadu od Církve

kovati, že národ náš neutonul v černém otroctví římském, které bylo největší podporou otroctví habsburského".

KOLEGIALITA V N.AtBOZENSKÉM VYZNAN1 Na náboženské vyznání mnohého učitele - zvláště mladého, měli rozhodující vliv jeho kolegové. Učitel přišel z venkova do města ke svým kolegfun. J sou si přáteli už ze studií. Záhy poznává, že se cosi vloudilo do jejich přátelství. V dobách, kdy otáz.ka náboženské pří lušnosti se ře­ šila při každé schůzi ať věřících či nevěřících, i on pozoroval, nebo musel slyšeti: Tvoji kolegové již "jsou z Říma", ty ještě "v Římě". Oni již "svobodni", ty ještě "zotročen". Vidí, jak celé řady kole~ odpadly, a to nebyli zlí lidé. Mnohý byl šlechetný člověk a tolik dobra. vykonal! Vidí, jak on je osamocen, kolegové mu to dávají pociťovati - postave– ním jsou si rovni, jen on se přidržuje čehosi odcizujícího. A jíti mezi ně musí, oni jsou jediní, kdož rozumějí jeho práci a stavovským obtížím i požadavkiim. - Veliká část nesnesla tohoto osamocení. S počátku měli důvody proti odpadu a pro věrnost k Církvi, ale ty ochably. Když však věřící na svém služebním postavení a stycích s kolegy pocítil důsledky své "neoblomnosti" ve smyslu moderního člověka v jeho poměru k víře a Církvi, zakolísal. Nekatolíci uměli udeřiti na jeho hrdost i přátelstvi. 91 Nezadávej si, nenechávej se poučovat, jsi lehkověrný. Církev ti lahodí, aby tě zotročila. Inteligent myslí samostatně. ·Buď loyální k státu, který tě platí! Nechoď s klerikály, jsi přece pokrokový vlastenec. A přidruž se k nám! Jsme kolegové, musíme býti zajedno. Tvoříme rodinu, máme tytéž zájmy, ale i ·tytéž nepřátele. Zůstaňme svorní! A úspěch? Jako za doby Kristovy: "Mnozí z vznešených sice v Něho věřili, ale s ohledem na farizeje nedali to na sobě znát, aby nebyli ze společenství 92 vylou– čeni. " 98 Tím více bylo přání přátel respektováno, čím vyšší měli posta– vení a čím více ho zneužili k projeviim nelibosti nad církevní příslušností svých kolegů. Byla to zatěžkávací zkouška učitelů a úředníků-katolíků. To ubíjelo v řadách doposud věřících a nábožensky žijících odvahu. Padal na ně smutek domnění méněcennosti a vyřazenosti ze stavovských zájmů, cti a práv, zvláště když viděli, jak vytrvalý katolík pro hru na varhany, pro práci v katolických spolcích, pro náboženský život leckdy mnoho trpěl. VLIV ORGANISACl Největšího nátlaku na svědomí svých členů se odvažovaly stavovské organisace, jejichž vůdcové byli většinou nekatolíky. I kdyi takových organisací mnozí s počátku neuznávali, přece se jim mravně podřizovali, poněvadž ony se staly hlasateli veřejného mínění a obhájci stavovských zájmů. Tyto organisace ohlašovaly veřejně svůj proticírkevní a protiná– boženský program. "Mravně" vylučovaly věřícího ze svého středu. O po- . měrech na Slovensku v tomto smyslu píše Peroutka: "Způsobem téměř dokonalým vyloučili katolické representanty z veřejné služby i z požit- 91 úspěšné to motivy ve hnutích! - !12 synagogy. - 93 Jan 12, 42. 169