Hlouch: Problém odpadu od Církve

ZIVOTNl TEMPO

Dnešní život jest znervosnělý, uzávoděný, usportovaný, udýchaný nej– více v továrně. Od padesáti let se počet obyvatelstva Evropy zdvojná– sobil, ale úhrn jeho práce se zdesateronásobil. To vše udělají jen stroje? "Každý vzdělaný člověk vydá dnes pět- až pětadvacetkrát více práce než se od něho žádalo před púl stoletím." 19 Jeden dělník mi řekl: ,,Dřív jsem dělal 250 kusů týdně, nyní to musí být za dva dny." Ředitel závodu omlouvá své zaměstnance: "Jsou tak vyčerpáni, že nemohu po nich žá– dati kulturní práce." Běžící pás se samými vykřičníky: polož cos udělal nebo zaplatíš trest - toť tempo práce. Zoufalé přetěžování nejen dělníka, i úředníka stalo se tempem civilisace. Fleischner postřehuje důsledky: "Dělník se cítí odsouzencem k nesmyslnosti celého toho výrobního stroje, který je mu po většinou galejí. Na tuto galej přichází dělník v nejútlej– ším mládí 14 let, po opuštění obecné školy ... Lidský materiál, stroje duší obdařené, dělníci. " 2 0 Je to zoufalý a přehnaný, ale přece leccos pravdy obsahující a zará– žející obraz nitra, jaký mluví z výkřiku unaveného lodníka Célinovy "Cesta do hlubin noci" . 21 "Sedíme všichni na veliký trestanecký lodi a všichni veslujeme o sto šest ... zrovna jak ti galejníci to musíme všecko oddřít, za ty druhý! A co z toho máme? Nic. Jenom rány klackem, bídu, pitomý chlácholení a samý takový blbiny ... My trčíme dole v podpalu– bí, ani vydechnout namůžeme, smrdíme, potíme se, až to po nás teče potůčkem . .." VLIV NA NABOZENSK~ ZIVOT Kult mechanického svalu a rychlosti zatlačil vážnost k statkům du– chovním. "Jestliže pravidelná práce je umravňující a posilující pro duše, působí naopak práce udýchaná anebo hnaná bez oddechu k témuž cíli, zatemnění a snížení mravního obzoru ..." 22 Takový člověk tím více je fysicky vyčerpán a zároveň nemá toho dobra, jehož se dostává člověku, pracujícímu v přírodě. Celý den v továrně, nevidí Boží přírody, v níž je tolik stop moudrosti Boží a krásy a dobroty, nevidí paprsků, po nichž lze přijíti až ke slunci, k Bohu. Vše je zmechanisováno; v takovém křiku života zanikne hlas Boží, jeni za bouře zazněl jen jednou. Duchovně pustne, duchovna nepřijímá, ztrácí touhu po duchovních hodnotách i přes volání milosti Boží, která sili v bídě, utrpení; mizí dis-posice ku přijetí světla a síly, kterou Bůh všem nabízí. Dělník zanechá modlitby i nedělní mše svaté- mysli si, že jest osvobozen od těchto minimálních křesťan­ ských povinností. 2 a 19 Courberive, Obhajoba mlčení, 22. 2o Fleischner, Dělník a prťimyslo~á výroba, 92. 93. 21 Str. 14. přel. Zaorálek. 22 L. Rourre Eu face du fait religieux, 5--U v Courberive, tamže, 24. 2s Tyto myšlenky nejsou obviněním strojil. jako· takových, které chtějí sloužiti blahu lidstva, urychlení a ulehčeni práce, které jako takové neznemožňují nábo– ženského života, dokud jest práci a výrobě připisována příslušná funkce ve světě hodnot - ve Francii má svaz katolických inženýr\1 9000 člen\1! - Chtěli jsme jen 174