Hlouch: Problém odpadu od Církve

Jak by se rozjasnilo v této tmě, kdyby duše otevřela okna paprskům Božích věčných pravd! Jak by se rozveselilo v tomto smutku, kdyby ke slovu byl připuštěn Blih, jenž obveseluje mlado t! Kolik radostí by se dalo nalézti v tomto postavení, kdyby jich dčlník dovedl hledati ces– tami Chudáčka Božího, zamilovaného do milenky chudoby, štastného, že je tak blízek Ježíši, dělníku, jenž neměl kam by hlavy klonil a jenž ho ujišťuje, že nedá-li Blih časno, chystá. věčno, že nedá mnohdy zde země, poněvadž tam chystá. nebe! Nedivíme se, že bolest, bída, jen okem přiro­ zeným pozorovány, stávají se otrockým jhem, človčk zvlflště při pohledu na druhé: oplývající 24 - ztrácí poslední zbytky víry, pohled se kalí, pěs­ tě se zatínají, jako u toho, na němž je pácháno bezpraví. Domnívají se, že náboženství a Církev pro ně nic nemá, Církev ie má jen pro lidstvo: nesesmilníš, nepokradeš; neznají její nauky o spravedlivé mzdč, o funkci majetku, o podílu na zisku - o povinnostech zaměstna.va.telň, neznají jejího pojetí práce. V tomto duchovním rozkladu a odpadu jest dělník podporován i kul– turním prostředím. Dojíždí vlakem, v poledne má. přestávku, noviny jsou tak laciné- a hemží se zprávami černé kroniky a útoky na Církev, nej– hrubším materialistickým názorem světovým. Kolik dělnických mozků závisí na Hlasu lidu, Rovnosti, českém slově! Vyčerpáni, smýšlejí tak, jak káží noviny, jak si to koupili, jak to řekl řečník na schůzi. A od spo– lupracujících slyší tolik rouhání, posměchu a odsouzení Církve a nábo– ženství! JAK SE VYTVOŘILY DVA PROTIVNÉ TABORY? Proletářská volnomyšlenkářská organisace a dělnické socialistické spolky by musely býti slepy, aby neviděly, jak úspěšné pole se jim otví– rá, když mohou označiti Církev za nepřítelkyni dělníkovu. Postupovaly v této argumentaci záludně. Počítaly s duchem vzpoury, kterého vyvo– laly sociálně neudržitelné poměry. Církev záhy volala po sociálních re– formách, ale zároveň nemohla nenapomínati k úctě ku platným zákonům a nemohla nevarovati před násilnými převraty. Bohužel, mnozí hlasatelé církevního stanoviska nedovedli sloučiti těchto požadavků, takže se zdálo, jako by nepřáli zdravým reformám. Proletariát vřadil mnoho církevních representantů a katolických boháčů už z toho důvodu, že měli majetek, do řad svých nepřá.tel, zvláště když někteří byli daleci nábo– ženského života, ja:ko marxističtí vůdcové. Proto se skoro slepě svěřili marxismu, který se mohl prokázati úspěchy i v zákonodárství. Tím dělník ztrácel důvěru k Církvi. Dělník se tedy přidal k marxistické straně - jen anebo převážně z důvodů sociálních. Když však marxismus ohlásil i pro– gram kulturní a proticírkevní, nemohlo lměžstvo k tomu mlčet, vystou– pilo proti tomuto programu pokud byl nespravedlivý. Dělník viděl kněze poukázati na nebezpečí, jaké prináší pro duchrJvní život dělníka. dneiíní, v mno– hých závodech znervoznělé tempo práce, chtěli jsme vysvětliti jednu z příčin a okolností, jak to, že v řadách dělnictva - zvláště továrního - je tolik negativního poměru k Církví a náboženství vfibec. 24 Zvláště tehdy, kdy více než jindy touží po trošce tepla (vánoce!). 175