Hlouch: Problém odpadu od Církve

nouti celou masu lidstva a života po všech jeho stránkách. Bludaři prv– ních staletí šli tak daleko, že dokonce apoštoly obviňovali z bludů a že činili rozdíl mezi křesťanstvím Krista a křesťanstvím apoštolů. ALTRUISMUS A MRAVN1 RIGORISMUS Novodobé církve vyznačují se opouštěním nauky; v náhradu za ztrátu tohoto záikladu zdůrazňují zboiný život, zvláště pak lásku bliženskou, a to ne skrytou, nýbrž ·takovou, která na sebe upozorňuje. Tak slýcháme často od novodobých sektářů, kteří opustili popřením základních dogmat půdu křesťanství, jeden hlas - v mnohých obměnách: "Milujte se!" U některých církví přílišným zdůrazněním tohoto prvku ztrácely so prvky náboženské. Když se mnohý člověk viděl pro svoje náboženské názory a nenáboženský život vyřazena z Církve katolické, na:-:cl v požadavcích církví novodobých vítané volání a přidal se k nim, poněvadž: "dobro on také koná", a o to tam jde! Sekty, jež si zachovaly co nejvíce z křesťanství a jež měly zakladatele mravně velmi přísné - utkvěly v mravním rigorismu, který dodává jed– notlivým členům farisejského vědomí samospasitelnosti a skoro útočné dokonalos-ti a nábožnosti. Jejich rigorismus spočívá v přísném zachová– vání vnějškových předpisů způsobem, bijícím do očí nebo ve zdržování se požitků jako: hry, nošení ozdob, nikotinu a lihovin, užívání manžel– ství. S touto praksí souvisí i metoda jejich agitace - hledí upozorniti z-působem až divadelnim. 42 Tím sekty vnitřně pustnou, ztrácejí jediný pevný základ náboženského života. Z RIGORISMU K UVOLNENOSTI Opustivše pevný a bezkompromisní zákon Boží, jaký hlásá katolická mravouka, ztratily některé sekty autoritu a pevnost náboženského pro– gramu - z rigorismu dostaly se na útěk od zákona Božiho. Chtěly-li udržeti příslušníky, musely býti povolnější jak v otázkách víry, tak mravO. Pro člověka moderního, mravně vyslá.blého, ale vystaveného svůdným pokušením, jest příliš vábivým prohlášení "svobody svčdomi". svobodného výkladu evangelia. a desatera a svobodného n:~zoru na věčné pravdy, popírajícího na př. peklo. Nepřekvapují úspěchy církví, jež sli– bují radost a pokrok a křesťanský život bez závazné zpovědi, bez přísné povinnosti účasti na nedělní mši vatě, při dovolení manželské rozluky a nových sňatcích manželů před Bohem ve skutečnosti nerozlučitelných. VYNIKNUTl JEDNOTLIVCE - PRINCIP DEMOKRACIE Do nekatolických církví vábí individualismus a z něho vyplývající princip demokracie. Zatím co v Církvi vynikne člověk jen jako část Celku, jako úd těla Kristova, v sektách jest vlastně každý hlavou, vši– chni jsou si rovni. Jednotlivci se dostává toho, čeho by jinde nedosáhl. ·Laik, kterého si včera nikdo nevšímal, vstupuje do spolkového vnitřního života náboženské obce, píše exegese, je pilně zaměstnán a může v urči- 42 Armáda spásy. 181