Hlouch: Problém odpadu od Církve

tém směru rozum()vati jak chce, aniž jej kdo obviňuje z nevědomosti ne– bo bludu. 48 Lahodí to členu rady starších, kdyi může svým hlasem rozhodovati, zda .se má přijmouti neb propustiti některý duchovní, zda má býti ten neb onen biskupem. Neka;tolické církve jsou budovány na principu demokracie - proti hierarchické monarchii Církve. Církev jest monarchií. Moc jest soustře­ děna v hierarchii. Lid nemá práv organisačních, věroučných, kněžských. Papež jest její nejvyšší hlavou; v něm jest plnost moci učitelské, kně7 .. ské a pa~týřské. Právě v této svaté monarchii kromě Boží ochrany jest zá– ruka pravosti a stálos-ti víry a mravů, která jest duším, jež vidí v život národů a církví, B-ožím magnetem, vola jícím je do Církve, jež jest .stro– mem, Kristem štípeným, apoštoly šlechtěným, papeži k bohatství květů a plodů chráněným. Princip demokracie se osvědčuje ve státním životě národů. Pokud však jde o ekonomii spásy, nerozhoduje, který princip se lidstvu v jednotlivé době líbí, nýbrž rozhoduje, který princip Bůh stanovil. Pro Církev, shromáidění věřících za účelem spásy, .stanovil Bůh princip monarchie, primátu římského biskupa. Sekty principem demo– kracie dosáhly mocného odklonu od katolicismu, poněvadi zvláště po převratu vše bylo ve znamení volání po demokracii a odp-oru proti státní monarchii, i proti monarchii Církve, volání po takové náboženské společ­ nosti, v níž by měl lid aktivní účast na zákonodár-ství a vládě. Dnes roz– hoduje ve státě vůle lidu; lid vládne, jmenuje své vůdce a ti jsou mu odpovědni. Každý je volán ke spoluvládě. Lid se táže: "Proč má býti Církev výjimkou?" Zapomíná, že pravá Církev a tedy její moc vznikla. ne z vůle lidu, nýbrž z vůle Boží, že papež a biskupové vděčí za .svou moc ne přízni lidu, nýbrž samému Synu Božímu, Zakladateli Církve. Lze se ještě zmíniti o principu t. zv. liturgické demokracie, který zdů­ raznilo husitství zavedením přijímání pod obojí způsobau. Myšlenka při­ jímání pod obojí "musila okouzlovati prostého laika, jejž v bezprostřed­ ním přístupu ke Kristu stavěla na roveň knězi a stala se jistě mocným prostředkem agitačním pro získávání "věrných". 44 Tato prakse nebyla. bez vlivu na vzrůst odpadů popřevratov)rch. SPLNĚNl TUZEB PO NOVOTĚ Válka pohřbila mnoho starých útvarů. Clověk viděl veřejný i soukro– mý život na nových základech a v nových formách; proto i ve svém po– měru k Bohu ochotně přijímal nové formy a byl stržen k volání po no– vých formách. Touha po "novém" je r harakteristickým rysem duševní přítomnosti, která nedovede zajeti na hlubinu. "Nouveauté." Touto zá– zračnou ideou se získávají nejen kupující, nýbrž i přívrženci. A nezáleží jim, jaké to nové jest.

•

"Ať ničemné, ať jedovaté, zlé, bez ja~u, harmonie, beze všeho - jen af je to zase něco nového." 45

•s Vilinskij, Rus se divá na CSR., 104. - 45 Machar, Ctyři knihy sonetů, 110. 182

44 Pekař, Zižka a jeho doba I., 11.