Hlouch: Problém odpadu od Církve

dějiny, i nám dala buditele-vlastence kněze, a jako matka uměla dáti svým dětem - různým národům - každému srdce část, každému srdce celé. NÁRODN! NÁBOZENSTVí PODLE PIA XI. Sv. Otec Pius XI. v encyklice "S palčivou starostí" 50 praví: "Jenom povrchní duchové mohou propadnouti bludu, aby mluvili o národním bohu a národním náboženství, mohou činiti šílený pokus, aby Boha, Stvořitele všeho světa, Krále a Zákonodárce všech národů, před Jehož velikostí jsou národy nepatrné jako krůpěj na okovu,{i 1 chtěli vtěsnati v hranice jediného národa, jediné rasy téže krve." Chtějí-li se národní církve uchovati, musejí vyhověti lidu, jeho pře­ mrštěným národnostním požadavkům, musejí podle dogmatu národnosti lakalisovati vnitřně i náboženství. Avšak náboženství se nemůže lokali– sovati, leč zřekne-li se své podst3!ty. Stípiti víru podle jazyka, znamená rozpoltiti to, co bylo v Bohu spojeno, snižovati nezměnitelné čast<> na úroveň folkloru a kulturního svérázu. "Děliti náboženství podle hranic jest hlubokým ponížením křesťanstva, jeho zesvětačením, podřízením cizokmenným zájmům." 52 Kdo chce postaviti Církev do protivy s národem, musí počítati jen s posluchačstvem neznalým dějin. Pak se mu snad podaří sofisticky na– mluviti, že katolické znamená: protinárodní, protistátní. Kdo přesvědčí široké vrstvy lidu, že dův.odem k výstupu z Církve a vstupu do církve nové jest nepřátelství Církve vůči národu a státu, má. zajištěný vzrůst nových církví. Jak svůdně to zní pro člověka, jenž se nepropracoval k životu s Církví: "Každá církev a společnost náboženská má svoje před­ nosti a vady ... zdravá však a národu prospěšná je pouze církev národ– ní, jež slouží nejen Bohu, ale i národu. Ona z bohosluieb odstraňuje vše, co je ná rodu nezdravé, především řeč cizí." 53 A -tak se vstupovalo do nových církví jménem lásky k vlas ti i z touhy pomstít se Církví za to, že "utiskovala" co j est jim tak svaté. A největší příliv pociťuje ta cír– kev, jež udává lásku k vlasti za první a nejsvětější příkaz. J e tu vlastně vyjadřováno více smýšlení národnostní než náboženské. Sv. Otec v listě o postaveni katolické Cirkve v Německu~>• popisuje zpiisob ná– tlaku na výstupy z Cirkve. "Mezi mluvčími jt:ou mnohdy takoví, kteří svým úřed­ ním postavením ·hledí buditi dojem, jako by toto vystoupeni z Cirkve a s tím spo– jená věrolomnost ke Kristu Králi byJo zvláště přesvědčivou a záslužnou formou vyznání věrnosti k dnešnímu státu. Zakuklenými a viditelnými násilnými opatře­ nimi, zastrašováním, vyhrožováním hospodářskými, stavovskými, občanskými a jinými škodami dělá se na náboženskou věrnost katolíků a zvláště jistých tříd ka– tolických úředníkll nátlak, který je zrovna tak protiprávný jako lidsky nedllstoj– ný."55

50 Str. 52. -

5 1 lsaiáš 40, 15. -

52 Vilinskij, Unionismus, 38.

53 Klimeš, Za dědictvím otcll, 5. - 54 S palčivou starosti, 58. 55 O nebezpečí národnostních pohnutek k rozkolu viz spis Sahuh'\v: Pokusy o cirkev národní, zvl. str. 3-15.

184