Hlouch: Problém odpadu od Církve

přiznati dobrou vůli. Dobrá vůle musí ovšem ten lid přivésti zpět do sv. Církve, jakmile pozná , že se mýlil. 62 Kolik dobré vůle a kolik viny bylo v jednotlivých odpadech, zjeví až soudný den, kdy "quidquid latet, appa– rebit", "co jest skryto, vše se zjeví". 63 Jakkoliv různým hnutím ná boženským přiznáváme i leckterý dobrý úmysl, přece musíme bolestně želeti lidu, který strhla. V negaci, do jaké většinou zabředla, mizí leckterý hodnotný positivní prvek. jejž jim do vínku daly osobnosti dobré vůle. Zdaž na př. může si obhájiti nějaký positivní důvod existence poválečné hnutí, o němž mohl s bolestným vědomím pravdy napsati kard. Skrbenský: "Tento lid je t ponenáhlu, ale jistě, olupován o pravdy svaté víry, lásku a věrnost ke katolické Církvi, která je ze srdcí vytrhována a místo ní se tam zasévá ncnivist a blud ... práce negativní, bořivá. " 64 Reformy - Bohem nevyvolané! ROZDÍL REFOREM V dějinách Církve vznikaly reformy, jež vedly k odpadům, a reformy, jež vedly k Bohu - ale jak rozdílná východiska a cíle! Nové náboženské směry, Bohem vyvolané, v znikaly v hlubokých du– ších, vyžíhaných blízkostí Boha, v duších Vítězů: Benediktů, Fra~ntišků, Ignáců, Hofbauerů ... Vznikaly po přerodech, v nichž osobnost ztrácela poolední nedokonalosti. Světci nalézali cesty k obrodě po přetaveni své– ho nitra. v žáru Boží lásky, na kolenou, v úžasných postech a bděních, v samotách, daleko světského ruchu. V extatické intuici Boha vnímali vnuknutí, aby vedli Církev na hlubší hlubiny a vyšší výšiny, než jakých dosahovala v současné době. Pius XI. praví k novým odpadlickým smě­ rům v Německu: "Každá pravá a trvalá reforma vycházela konec konců od svatyně; od lidí, kteří byli zaníceni a puzeni láskou k Bohu a bližní– mu. Byla u nich velkodušná. ochota uposlechnouti každého zavolání Bo– žího a uskutečniti je především na sobě samých; a tak v pokoře a s vnitř­ ní jistotou vyrůstali z povolaných ve svítilny a obnovitele své doby." 611 Co však lze říci o reformách, jejichž horlivost se nezrodila v čistém lůně osobní ryzosti? Co říci o reformách, v j ejichž popředí nestály hod– noty náboženské, Bůh, víra, askese, nýbrž prvky církevně politické, kulturní a formálně etické, j ako : svoboda svědomí, dějiny, národ, vývoj, pokrok, kritika, věda. Co souditi o hnutích prý reformních, ale která. při­ cházejí z vněj šku, nikoliv z nitra, nýbrž· z povrchně ·-pochopené příleži­ tosti, nikoliv z hluboce cítěné a zažité potřeby vnitřní? 66 Co soudit-i o re– formách, které nevolají po plnějším následování Krista, po celistvějším splnění požadavků evangelia, které nemohly zavolati v zástupy lidu: ,,Každý pravý následovník Kristův súčtuje s Římem," nýbrž "každý pokrokový člověk .. . nebo snad nanejvýš "každý čech", tedy hnutí, 62 Ve vzniku hnutí husitského vidi prof. Pekař dobrou v"ňli, praví, že bylo "v jádře pokusem o vyšlíí formu katolicismu" . (Zižka a jeho doba I, 10.) O Jakoub– kovi ze Stříbra pi§e: "Co bylo navenek útěkem od církve soudobé k bibli a k církvi prYotní, bylo v podstatě návratem k plnosti kat{)lického středověku." (Tamže.) 63 Dies írae. - 64 30. 9. 1920, ACO. 1920, 182. 611 S palčivou starostí, 57. 66 Sr. Venkov ll. 1. 1920, Národní politika 13. 1. 1920. 187