Hlouch: Problém odpadu od Církve

boké, od všeho příměsku očištěné podstatě. " 81 Hodnotu církví považují za naprosto relativní, úměrnou míře, "v jaké dovedou symbolem, pohád– kou vyjádřiti podstatu věcí. Vyznání má býti pro ty, pro něž je vyšší nauka nedostupnou." 82 Nejsvůdněji volají k bez vyznání tím, že činí z osob bez vyznání třídu duševních aristokratu, soběstačných, povznešených nad široké vrstvy ubohého, na jiné odkázaného lidu. Je to příliš vábivé, když tak snadno a dokonce pod slibem, státi se členem "vyšší" společnosti, mUže leckterý soběstačný buržoa nebo proletář, jenž nemuže nic ztratit, státi se pou– hou přihláškou členem třídy demokratických šlechticu. Zvláště k inte– ligenci jest voláno, aby opustila Církev právě z těchto duvodu : "Inte– ligence: Nechce věřit, chce vědět. J est naplněna pochybnostmi a touhou, proniknouti pod povrch věcí. Řekl bych, že měřítkem inteligence jest právě množství a hloubka pochybností . . . Člověk omezený .. . povrchní zkušenost přijímá za nepochybnou pravdu ... Mezery zkušeností ochot– ně vzplňuje věrou." 8 s M1STO ČLENSTV1 V C1RKV1CH - LEPšt HODNOTY Zmíněné zbraně, jimiž se působí pro získání přívrženců svazům bez vyznání, jsou sice útočné, ale mají tu výhodu, že jsou zřejmé v celé své neudržitelnosti, počítající s ignoranty jaik děj in, tak člověka. Avšak v ideové výstavbě bez vyznání jest nebezpečnější síť, totiž sofismatal předstírání náboženství, zastírání skutečné nevěry .tím, že se proti víře a církvím staví "nové, lepší . hodnoty" . J sou to pokusy o průkaz, že konfese jsou zbytečné. Roku 1907 odůvodňoval Fr. Krejčí bez vyznání: "Nepokládáme náboženskou víru v určité představy za nezbytnou pod– mínku mravnosti a ·Stavíme mravnost výše než náboženství; neboť mrav– ným musí býti člověk, i když nemá náboženství a mravným může býti i bez náboženství ..." "Kdo se s církví rozešel, může býti náboženštější než ten, kdo v ní zůstane." 84 Bez vyznání tvrdí, 2e oni se nestaví proti náboženství, ale proti "konfe– sijnímu dogmatářství a církevnictví. Jde tu spíše o prohloubení nábožen– ství než o nepřátelství vů~i němu." 85 Argumentace proti církvím je tak mistrná, že stačí, aby vlažného člena vyvolala z Církve, z církví vůbec. Zmíněný Svoboda chápe náboženství jakožto povinnost "mravní čistoty a lásky bez pověr a zázraků a obrazů". 86 "Náboženství v tomto pojetí trvá, mezitím co náboženská vyznání vznikají, mění se a hynou." 87 Za– tím co např. Kopecký v brožurce "Proč vystupovat z církve" 88 otevřeně bojuje proti Církvi, Svoboda chce buditi dojem theologických znalostí :t objektivnosti; proto eklekticky vyjímá z Krista, co se mu na něm líbí: Přijímá Krista-Dobrodince, ale který není "v kostelích, v monstrancích~ ve sněmech a sborech theologů". Aby nebyl z bludu usvědčen samým Krist E'm, utíká se k indickým nábožens tvím, ze kterých chce čerpati, co 81 Svoboda, tamže, 9. - 82 Tamže, 19. 83 Svoboda, Inteligence a náboženství, 5. 84 Krejči Fr. na kongresu Volné myšlenky r. 1920, 31. 85 Skolské reformy 1936, 92. - 8G L. c., 6. - 87 Str. 7. - 88 Praha, 1930. 190