Hlouch: Problém odpadu od Církve

to znamená, milovati svoje nepřátele. Pojmům náboženským dávají na– prosto nesprávný obsah, aby víru zesměšnili, znemožnili. Tak o povin– nosti víry: "Věřit katolicky, znamená věřit všemu, nechť se to týká vzniku světa . . . nebo politických názorů církve." 89 Křesťanské učení nahrazují náboženskými mlhovinami o znovnvtělcní. 90 "Nesmírná řada větlení kdysi skončí - až žízeň po životě u tane, až dojde hořlavina, udržující plamen života a utrpení." Ačkoliv by zdánlivě chtěli ještě něco z křesťanství zachovati, končí v popření osobního Boha, v pantheismu, jak vyznává Svoboda: 91 "Není nebes, ani Otce na nebesích, ale j est bož– sk~, prineip, žijící kolem mne, i ve mně, sjednocující nekonečnou mno– host v metafysickou jednotu: Tajemství země, tajemství vlastního "já" splývá s tajemstvím kosmu." Je to totéž kn~do, jaké vyznává svobodné zednářství: "Náboženstvím zednářovým je ono náboženství, v kterém všichni lidé se shodují. Neurčuje nikomu, v co věřiti, nepředpisuje dog– mat, a začínají-li se všechny práce ve jménu Věčného Stavitele Světů, neznamená to, že je zednář nucen věřit v osobního Boha nebo že by mu někdo vnucoval určitou představu toho, co nelze pojmout lidskými smys– ly. Zednář nevěří, že by některá konfese náboženská byla samospasitel– ná."92 "Zednář, třebaže a právě proto, že hledá boha, nemůže mít nic společného s církevnickou, všemu rozumu odporující dogmatikou a mo– rálkou. Váží si vždycky více člověka moudrého než člověka slepě a bez– myšlenkovitě věřícího, člověka mravného po zákonech svědomí ..." 93 Kolik tu úskočných nástrah nejslabší stránce moderního člověka, infikovaného liberalisticko-titanickV!ni tužbami! "Buďte opatrní jako hadové!" 94 • BEZ VYZN ÁNÍ " JMÉNEM CTI"! Organisace bez vyznání počítá s tím, že získá nejvíce mezi těmi, kdož přestali vnitřně žíti s Církví, s církvemi. Na této základně jest vybudo– vána celá soustava odůvodňování "bez vyznání", podobně jako jsme ji zjistili v ideologii sekt. Vyzývají: "Nekazte svůj život nemravnou pře­ tvářkou, nekazte jiné příkladem licoměrné neupřímnooti, vystupte z cír– kve a zůstaňte bez vyznání." 1 Apelují na autoritu rodičů a úctu, jež trpí, když děti vidí, že rodiče chU~jí jejich církevní výchovu, ač sami podle ní nežijí: "Lidé, kteří setrvávají v církvi, s níž se niterně rozešli, nejen že sami lhou, ale co horšího, učí i jiné lháti." 2 Aug. Smetana žádá, 3 "aby člověk nepředstíral žádné víry, kde žádné není". Právě tato zá-Sada byla po válce argumentem pro vystupování z katolické Církve. Statis íce lidi právě tímto heslem odůvodňuje svoje rozhodnutí, státi 8tranou každé církve, protože není čestné předstírati víru, kde jí nemáme. Je to ovšem nešťastné nepochopení Církve, jež prohlašuje přetvářku za hřích, ale zá– roveň nevolá po vylou čení nemocných ze sboru zdravých , živých, n)·brž 89 Svoboda, Inteligence a náboženství, 21. 90 Viz Svoboda, Náboženství, konfese, církev, 20. 91 L. c. 21. - 92 Gintl Zd., vobodné zednářství, 9-j. - 93 Tamže, 96. 94 Mt 10, 16. 1 Svoboda, Inteligence a náb., 32. - 2 Kopeck ý. Proč vystupovat z církve?, 21. s V Pamětech kněze z církve vyobcovaného, 1901, 110. 191