Hlouch: Problém odpadu od Církve

tliv)' úd v Církvi má tím plnější život, čím dokonaleji je spojen Kristovým. Jsme-li co nejdokonaleji s Církví spojeni, máme ~;o účast na Bohu samém. Bůh se k nám sám snižuje, přetvořuje nás, v nás a s námi. čím dokonalejší členství v Církvi, zapojení v síť milostí, tím dokonalejší spojeni Krista tlivcem. Čím dokonalejší jest život ostatních údů, tím větší nad- '"""·''"'" výhřevnost rozehřívá i jejich duši, poněvadž jsme skutečnou irozenou společností, organismem, v němž má ka.ždý úd účast na a. životě a působnosti druhého. V této skutečnosti spočívá tajemství 11. ti, jakou pociťují vidoucí duchové, když Církev vítězí láskou a sva– i, i tajemství bolesti při pohledu na zlo v Církvi. Toť thcokratické ll:čenstvi, vyjádřené naším "věřím v svatých obcování". Každý úd účast na životě celého těla a representuje jeho vyspělost. "Dýchá n z hodin svých dnů, nýbrž plní se ze spojení s minulostí." 20 Dr. Dau– opravdu vzácnými slovy vyjadřuje dobro a požehnání, plynoucí tiťastenstvi na Celku Božím: " Jsme s Kristem, se spolubratry v pravém votním úzkém spojení, ... jsme v životním spojení i s těmi, jichž ne– me, kteří však jsou pokřtěni týmž křtem, kt.eří někde na světě s námi í tutéž Eucharistickou oběť, týmž eucharistickým pokrmem se živi, když jsou od nás tisíce kilometrů." 21 I MRTVÝM úDůM POžEHNÁNÍ Milostmi, Bohem Církvi danými, jsou obohaceni, kdož v lásce vedou křesťanský život a jsou spravedliví a Bohu milí. Údy mrtvé, t. j . lidé bez milosti Boží, poněvadž jsou jen zevnějšími údy, nepožívají užitku duchovního, jakého se dostává spravedlivým a zbožným. "Poněvadž jsou v Církvi, dostává se jim však pomoci, aby opět nalezli milost a život -– od těch, kgož žijí duchem a požívají těch užitků, jichž se nade vši po– thybu nedostává těm, kdož jsou vůbec mimo Církev." 22 Dostává se jim tedy mnohem více pomáhající milosti než těm, kdož v Církvi nejsou. Býti údem Církve a tím i údem Krista, znamená dosíci účinku svatého křtu. Klemens Tilman to vyjádřil textem, jejž sestavil na křestní osvěd­ fení křtěnce W. Ch. Schneidera: 23 ". • • v neděli ... na křtu svatém dobro– tou milosrdného Boha a Jeho nevyzpytatelné Prozřetelnosti vyvolen a povolán za dítě Boží. Zrozen z Boha 24 znova se zrodil z vody a z Ducha vatého, vybaven Božím životem, obnoven podle vzoru Božího v bratra Ježíše Krista, povýšen za chrám Ducha svatého, změněn v úd Těla Kris– tova, narouben jako větev na jeho svatý vinný kmen, přijat mezi lid evatý, královské kněžstvo, boží rod pokřtěných synů a dcer Božích. Nyní jť t údem Církve Boží, svaté - katolické Církve." 2o Meissner, Ka.tholische Wirklichkeit, 38. 2t Die Gemeinschaft der Kirche 14-15. :!2 Dieck..mann, De Ecclesia II, 236. 23 V: Schneider, Katholische Familienerziehung za titul. listem. :!4 Nemyslí zde ve smyslu sv. Jana 1, 13 jakožto zrození z milosti, nýbrž zde: lt.vořen od Boha; pozn. p. 35