Hlouch: Problém odpadu od Církve

SAMOSTATNÝ ZIVOT JEDNOTLIVCE V JEDNOTĚ. SAMOSTATNÝ ZIVOT V CELKU, NE KOLEKTIVISMUS Ve spojení s Církví neztrácí se osobnost, nýbrž člověk se stává tím větší osobností v očích Božích, čím větší a intimnější má účast na tomto Celku; tím více jest jednotlivcem, čím více jest Církví. Církev jest orga– nismem, v němž každá buňka-osobnost, věřící, žije v Celku. V organismu dosahuje mikroskopická nepatrnost mohutnosti. Sama o sobě byla by jedna buňka rozplizlou, beztvárnou hmotou, ale spojena s jinými buňka­ mi v celek organický, tvoří list, větev, strom. "Organismus, toť," jak praví dr. Novák, "mnohost v jednotě. Dávání v přijímání ... překlenuti nejhlubších propastí v jeden nejdokonalejší celek." 2 5 údy Církve žijí v celku, z celku, pro celek, ale zároveň pro sebe, neboť vše, co se děje v čase, existuje již zároveň pro věčnost a úd Církve je si vědom, že čím přispěl k životu Církve, tím přispěl i sobě. Právě indivi– dualita se zdokonaluje tím, že každý přijímá specifikaci údu jednoho živého těla. 26 Kristus přišel shromáždit lidstvo do ovčince, spojit. Ne– zbudoval své Církve na zříceninách svobodných samostatných jednotliv– ců. Jeho milost ne ničí přirozena, nýbrž posvěcuje, povznáší. Každý úd zachovává svou individualitu, svou originálnost. "Kdyby všichni byli jedním a týmž údem, nebylo by těla. " 27 Hrozny nemohou splynouti s kmenem, nýbrž jsou na kmení, rostou z kmene, proto úd těla Kristova jako takový nezaniká, neztrácí své samostatnosti. V křesťanství "my" v Kristu a " já" v Kristu jest stejně podstatné a důležité a pro věčný život naprosto nevyhnutelné. Právě zdůrazněním individuality v Církvi zachraňuje se osobnosti v kosmu hodnot to místo, jež jí od Boha přísluší, chrání ji před zotro– čením, kolektivismem a uznávi~ v ní onu skutečnost, jejíž hodnota vyniká nad hodnotu pozemského společenství. A jako jednotlivec, Církví s Kris– tem spojený, tak má i celé lidstvo v Církvi a Církví dospěti k "plnosti věku Kristova". Z manželského spojení s Kristem má Církev, jakožto du– chov.ní matka, všechny lidi, nadpřirozeně zrozené, učiniti dětmi Božími a všechny jednotlivce jakož i pokolení lidské v organickém celku vy– chovati k nadpřirozenému společenství s Bohem. 28 DUSE A TĚLO C1RKVE Ze dvojího prvku se skládá království Boží na zemi- z neviditelného. t. j. oné plnosti nebeských dober a darů, jež se v lidstvu uplatňují, a z viditelného společenství členů v organisaci. Onen neviditelný prvek nazýváme duší Církve, tento viditelný, jejím tělem. Zmíněné prvky netvoří dvou církví, z nichž by byla jedna viditelná a druhá neviditelná, nýbrž oba prvky patří podstatou k sobě a tvoří jed– nu Církev, jako tělo s duší patří k sobě a tvoří jednu lidskou bytost– člověka. Z dvojího prvku v Církvi vyplývají různé stupně příslušnosti k Církvi, 211 Církev a stát, 103, sr. tamže 102. - 26 Revue apologetique 1936, 544. 21 t Kor 12, 19. - 28 Algermissen, Konfessionskunde 13. 36