Hlouch: Problém odpadu od Církve

K DUS! I TĚLU CíRKVE Katolíci, žijící v posvěcující milosti, patří k tělu i k duši Církve, mají nejvyšší stupeň příslušnosti k Církvi, jsou nejblíže Kristu. Katechumeni patří k duši Crkve, jsou-li bez hříchu a touží po členstvl v Církvi; jsou posvěceni křtem touhy. K viditelné Církvi patří jen v ne– vlastním smyslu - secundum intcntionem. 3 6 Zaviněně odpadlí, z Církve vyloučeni - zřekli se nebo byli zbaveni členství v Církvi. Patří k Církvi j en svým nezrušitelným křestním zna– mením. Těm, kdož jsou bez viny (v nezaviněné nevědomosti) mimo Cír– kev, jest možno, aby patřili k dut:i Církve. V CíRKVI A MIMO CíRKE\" SMYSL VYROKU: MIMO C1RK~V NEN1 SPASY S příslušností k Církvi toji a padá spasení. Otázka spasení těch, kdož z Církve vystoupili, a t ťe h, kdož jí ani nikdy vůbec nepoznali, je ústřední otázkou. V praktickém životě bývá často nesprávně řešena, jak pro na– prostý indifercnti ·mus, přisuzující spasení všem, i těm, kdož odpadli, tak pro přílišný rigorismu·, vylučující ze spásy všechny odpadlé a ty, kdož v Církvi nejsou. Pravda o spáse jen v Církvi a skrze Církev splývá s pravdou o samospa itelnosti Církve, jíž však nelze chápati odloučen~ od dogmatu o všeobecné Boží vflli, spasit všechny. Prohlášení: "Mimo Církev neni spá ·y" neznamená: kdo není v Církvi, nebude spasen, kdo je v Církvi, bude pasen, nýbrž: kdo žádným zpťlso­ bem nepřísluší k Církvi - ani ne k duši Církve aspoň s virtuální touhou příslušeti též k tělu Církve - ncmtHe býti spasen, a kdo je v Církvi, pří­ sluší-li jak k tělu, tak k du~i, bude 1;pa en. Větě : "Mimo Církev není spásy" jest rozuměti jakožto principu, ne však jakožto praktické apli– kaci na jednotlivé případy." 37 Včta: "Mimo Církev není spásy" není od– povědí na otázku: "Kdo, který jednotlivec bude spasen?" nýbrž jest objektivně formální odpovědí na otázku, "co vede člověka ke spáse?" Nepřekonatelná nevědomost omlouvá, nepřísluší-li někdo k tělu Cír– kve - není-li bez své viny katolíkem. Nepřísluší-li kdo k duši Církve, nemá omluvy, poněvadž to jest jen u člověka, jenž neužívá prostředků, jež mu vědomí označilo za podmínky spásy. "Tím sám se vylučuj e ze spásy." 38 Ač z nauky o Církvi, jak ji podal Kristus, jest patrna nutnost příslušeti k Církvi- Kristus zdůrazňuje prakticky plnost katolicity Cír– kve. Nechce zatratit těch, kdož jsou bez své viny mimo Církev.•Jeho milost nachází mezi pohany první adorátory v duchu a pravdě, osvěcuje samaritánku, dopřává kananejské ženě "drobtů" se stolu Pravdy, vyzna– menává pohanského setníka, muže víry, jakých nenašel v Israeli. Ve světle Mistrově jdou apoštolové. Klasické je prohlášení sv. Pavla o Bohu, " jenž chce, aby všichni lidé byli spaseni a přišli ku poznání pravdy", 89 slova to, dokazující, že Bůh chce dáti všem nejen cíl, věčný život, nýbrž i nutný prostřf'dek, t. j. poznání spasitelné pravdy. Přesněji ješt-ě doka- 36 Pospíšil, Co jest Církev? 149. - s; Bartmann, Lehrbuch der Dogmatik, 545. ss Pospíšil, Co jest Církev? 49'7. - 3 9 Tim 2, 4.

38