Hlouch: Problém odpadu od Církve

I>ásy všech lidí sv. Jan o Slovu: "Bylo však světlo pravé, každého člověka, přicházejícího na tento svět." 40 I sv. Petr na Korneliovi, že Bůh nehledí na osobu, že je mu příjemným, kdo boji a činí dobro, ať je z kteréhokoliv národa; Pavel vidí na misij- eelltách, zvlá~tě v Athénách, j ak se Bůh sděluje lidem dobré vůle, 11rni Athéňany na.zvati zbožným lidem. JlO\"Znáší svou milostí víru, naději, lásku a lítost takových osob tu nadpřirozena, tím j e v nitru ospravedlňuj e, posvěcuje a nevi– přičleňuje k duši Církve. Mohou býti spaseni, ale jen jako údy J sou v Církvi touhou, splniti podminky, za jakých lze se státi t'd lněným. Mohou býti spaseni katechumeni a materiální bludaři ...v ......... . kteří pravé Církve nepoznali a v nepřekonatelném omylu ali svou náboženskou· společnost za prostřednici spásy. Otázka v Církvi a mimo Církev jest otázkou milosti. "Všechny milosti hající," jak praví Dieckmann, 41 "dané duším od Ducha svatého, ne– dány leč vzhledem k Církvi, buď že lidé jsou údy Církve, nebo za účelem, aby se stali údy Církve a nalezli cestu k Církví.'' Spásy se může dostati jen vzhledem k Církvi. Nikdo tedy nemůže býti spasen v Církvi nebo pro Církev. 42 Proto všichni spravedliví na celém světě v jistém smyslu katolíky, ovšem po stránce neviditelné. ~ení-li jiného jména, v němž bychom mohli být spaseni, nežli Ježíš, 43 není ani jiné Církve, skrze niž bychom mohli dojíti spasení, než Cír– v katolická - mystické tělo Kristovo. Mimo zjevenou pravdu, jež byla dána jako depositum Církví, není žádné jiné zjevené pravdy, jež by 111nhla býti předmětem ~pasitelné víry, mimo vykoupení Kristovo není lAdného jiného vykoupení, mimo zdroje milostí, jež On dal, není žádných Jiných zdrojů milosti, mimo Církev od Něho založenou, není žádné jiné pra.vé Církve. Musejí tedy všichni lidé hledati spásy věrou v tyto pravdy, utiváním těchto prostředků milosti, členstvím v této Církvi. "Kdo tento fAd zná nebo má možnost jej poznati, jest podroben jeho soudu; kdo od ai·ho odstupuje, ztrácí se, neboť ztrácí Cestu, Pravdu a Zivot. Opouští 0\'činec ..., jehož branou vede cesta všech lidských oveček, jež touží po pa:;tvinách." 44 PROč NELZE PŘIPUSTITI MOžNOSTI SPÁSY MIMO CíRKEV Kdyby Církev připustila možnost spásy skrze nějakou sektu, dopustila by e blasfemie, tvrdila by tím, že je možno získati milost mimo Krista. popřela by tím poslání Kristovo. A kdyby Církev uzna la někdy nějakou t>dlejší křesťanskou církev nebo proticírkev za svou rovnoprávnou ses– tna, popřela by tím svou nejhlubší a podstatnou známku. Církev může uznati a uznává význam takových církví v dějinách, jehož dosáhly po– tud, pokud mohly rozdávati bohatství, jež jim zůstalo z "Domova", z do- •o Jan 1, 9. - 41 Op. c. II, 2fi3. - 42 Propter Ecclesiam. • 3 Sk 4, 12. - 44 Sertillanges I. c. 111, 54. 39