Hlouch: Problém odpadu od Církve

by příslušnosti ke katolické Církvi, může je označiti za křesťanské spo– lečnosti, ano i za křesťanské církve, ale nikdy za Církev Kristovu.•~ Tím by sama mystické tělo Kristovo rozdrásala, dopustila by se rozkolu a prohlásila by za sobě rovnocenný náboženský útvar, jenž je mimo Ovči­ nec, mimo mystické tělo Kristovo, dílo lidské prohlás ila by za rovné dílu Božímu. Katolické dogma prohlašuje úplnou duchovní neplodnost sekty v té míře, v jaké se liší od Církve katolické. To, co ji odtrhlo od těla Kristova, nemohlo se státi zdrojem nadpřirozeného života. A pokud a jak dalece jsou ve víře a kultu opravdu }ratolickými - v předpokladu nepřekonatelného omylu, pro který trvají mimo Církev - bude lze zjis– titi i mimo viditelnou Církev pravý nadpřirozený živót, vzrůst a vrůst do společenství s Kristem. 48 Tato pravda vyplývá z intensivní a exten– sivní universality Církve a katolicismu i výlučnosti, která "není ex– klusivitou jednostrannosti, nýbrž exklusivitou nevyčerpatelného bohat– ství".47 Když slunce osvítilo kraj, nepotřebuje světla měsíce, jež jést světlem slunce. žiVOT SPRAVEDLIVÝCH MIMO ClRKEV Ovšem i život spravedlivých mimo Církev trpí nesmírně, vždyf oni chodí ke stolu, kde není hojnosti chleba, nýbrž kde jsou jen drobty. RozdH mezi dobry, jichž oni požívají (jsou-li ovšem v nepřekonatelném omylu mimo Církev) a dobry, jichž se dostává věrn)rm dětem Církve, je asi takový jako mezi přijímáním duchovním a skutečným. U nich není plnosti milosti a čistoty pravdy jako v Církvi, která nevytvářela svého poměru k Bohu podle smýšlení dob úpadku, nýbrž která vyrůstala ze zrna hořčičného v mohutný strom pod vedením a ochranou Kristovou. C1RKEVN1 PROHLASE:t-.~ Doklady této víry v samospasitelnost Církve i v možnost spásy, j e-li kdo bez viny mimo Církev, lze sledovati v četných prohlášeních církev– ních autorit všech dob. (Podáváme některé.) Vyznání sv. Athanáše (mylně přisuzované sv. Athanáši - je asi z V. století), které přijala Církev jakožto stručný souhrn článků víry, praví: "Kdo chce býti spasen, musí především zachovati katolickou víru. Jest– liže jí pevně a bez poskvrny nezachová, jistě zahyne. " 48 Sněm Laterán– ský IV. rozhodl proti Albigenským: "Jedna jest všeobeená Církev věří­ cích, mimo niž naprosto nikdo nemůže býti spasen." 49 Podle koncilu florentského: "Všichni, kdož jsou mimo katolickou Církev, tedy nejen pohané, nýbrž i židé, bludaři, schismatici, nemohou býti účastni věčného života, nýbrž propadají věčnému ohni, nevstoupí-li do ní před koncem života." 50 Je samozřejmo, že koncil mluví o formálních hereticích, schis– maticích, pohanech, t. j. o těch, již nepatří ani k duši Církve, a ačkoliv 45 Adam, Das Wesen des Katholizismus, 175. - 46 Adam, tamže 180. 47 Heiler Fr., Der Katholizismus, seine Idee, und seine Erscheinung, str. 12, v Adam I. c. 175. 48 Denz n. 40. - 4 9 Denz 430. - :;o Denz 714. 40