Hlouch: Problém odpadu od Církve

kve vystupovali; vítr neodvane zrní, ani bouře nevyvrátí stromu, jenž zapustil silné kořeny; plané plevy jsou zmítány bouří, slabé stromy smršt vyvrací. Ty zavrhuje a odsuzuje apoštol Jan slovy: "Z nás vyšli, ale nebyli z nás; kdyby totiž byli bývali z nás, zajisté by byli zůstali s ná.mí." 76 Není s Kristem, kdo nenl s kněžími a věřícím lidem: "Kdo se oddělil od Církve, takový člověk je zvr{lcený a hřeší a sám se jii od– soudil. Zdaž se může zdáti někomu. že by byl s Kristem, když činí úklady kněžím Kristovým, když se odlučuje od spojení s kněžími a. lidem, po– hrdaje biskupy a opustiv kněze Boží, odvažuje se stavěti jiný oltář, jiné modlitby nedovolenými slovy zav{ldí, fale~nými obětmi odvažuje se profanace oběti Páně. ' 177 -Vzpomíná krále Osiáše, jenž 8e při liturgii protivil knězi Azariovi, vzpomíná synů Aaronových, kteří položili na oltář cizí oheň ... " jich ná– sledují ti, kdož zavrhli tradici Boží, vyhledávají cizí nauky" . 78 Ve vý– stižných protikladech obviňuje bludaře a odpadlé za. klidných dob ze hříchu mnohem většího, než jakým se provinili odpadlí za. doby proná– sledování: "Tito Církve hledají a prosí - oni však proti ní bojují. Zde mohlo jíti o nevyhnutelný případ, tam však je vůle v zajetí zla. Kdo z těchto padl, uškodil jen sobě, kdo však z oněch se odvážil bludu nebo rozkolu, mnoho jich s sebou strhl a oklamal . . . se zalíbením . . . syny od matky odlučuje, ovce zbavuje Pastýře. Zmatek vnáší v tajemství Boží, . . . denně hřeší. " 79 Cyprián předpovídá vnitřní rozkol těch, kdo se od Církve odloučili : "Jak e bude moci s někým shodnouti, kdo nedo– vedl zůsta.ti v těle samé Církve a s veškerým bratrstvím? Jak se budou moci dva neb tři spojiti ve jménu Kristově, když, jak známo, se odloučili od Krista a jeho evangelia? Vždyt ne my od nich, nýbrž oni od nás se odloučili." 80 Bludařů a odpadli•ch nečeká nic dobrého, ani život; "Což myslíš, že miiže obstát a žít, kdo Církev opouští a buduje si jiný stánek a jiný domov?" 81 Zakladatelé bludů a stri'ljcové rozkolu "bez Božího zří­ zení stavějí se v čelo, ustanovují se za představené bez jakéhokoliv zá– kona ordinace, bez nařízení biskupova, sami si usurpují titul biskupa; Duch svatý praví o nich v žalmech, 82 že "sedí na stolici moru .. ., kla– mou ústy hadovými, strojí úklady o porušení pravdy, slintají jazyky smrtonosný jed, jejich řeč se plíží jako štír ..., nitru a srdci každého zasahují smrtelnou ránu". 83 "Co se z nich rodí, není pro Boha, nýbrž pro ďábla ..., zrození ze lži, nedojdou zaslíbené pravdy." 84 "S Bohem nemo– hou zůstati, kdož nechtěli zůstati v Církvi Boží ..., takový člověk se může dát i usmrtit, ale korunován býti nemůže," 85 t. j. nemůže dojíti slávy mučednické, jako ti, kdož obětovali život za pravou víru. Sv. Cyprián vidí odpovědnost, jež padá na svůdce k odpadu, ale zvlášt– ní tíži viny vidí na rodičích, kteří zavinili odpad dětí. "Mnohým nebylo dosti na vlastní záhubě. Aby byla dovršena míra zhouby, rodiče přinášeli neb přiváděli děti k pohanským obětem, takže ztratily to, čeho dosáhly hned po svém narození. Zdaž neřeknou v soudný den: "My jsme nic zlého 76 1 Jan 2, 19 tamže c. 9, ML 4, 523.-77 Tamže c. 12, ML 4, 524, c. 18, ML 4, 82 Z 4, 1. 83 Tamže c. 10, ML 4, 523.-84 Tamže c. 11, 524. - 85 Tamže c. 14, MG 4, 527. 56 78 Tamže c. 19, ML 4, 530. - 79 Tamže c. 19, ML 4, 530-31. 80 Tamže c. 12, ML 4, 524. - 81 Tamže c. 6, ML .;, 519. -