Hlouch: Problém odpadu od Církve

kou Církev milže míti všecko kromě spásy. Mdže uctívati Svátost, zpívati aleluja, odpovídati Amen, může uchovávati evangelium, může míti a hlásati víru ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, ale nikde nenajde spásy, leč v katolické Církvi." 99 SV. FULGENTIUS Sv. Fulgentius mluví o těch, kdož byli platně pokř~ěiH mimo katolic– kou Církev. "Musejí se vrátiti do Církve . . . "aby ve společenství kato– lickém dosáhl věčného života, jehož nikdo dosáhnouti nemůže, kdo i se svátostí křtu zůstane mimo Církev." 100 "Co ti pomůže, vyznáváš-li Bo– ha, ... pak-li se Církvi rouháš." 1 ot * Pozdější sv. Otcové většinou navazují na sentenciésní výToky svých předchůdců a vyvozují ve svém soudu nad odpadem všechny důsledky, k nimž vede odpa~ od Církve v ohledu víry, mravů, sociálního života. nejvíce ovšem, co odpad znamená pro věčný osud odpadlého. POHLED NA VĚRNÉ A ODPADLÉ Závěrem k této kapitole nechť mluví bol mučedníka Cypriána, jaký působila v rané Církvi myšlenka na odpadlé od víry. "Tyto nebeské věnce mučedníků, tuto duchovní duchovní gloriolu vyznavačů, toto vrcholné virtuosní hrdinství vytrvalosti našich bratří - jeden kalí smu– tek - že totiž násilník nepřítel urval a zpustošil kus samých nás. Co mám tu činit, nejmilejší bratři, když mnou lomcuje steré rozechvění, co a jak promluvit? Spíše slzy nežli slova dovedou vyjádřiti bol, jímž chci oplakávati zhoubu našeho těla, bol nad vše~trannou zhoubou národa, kdysi početného. Kdo by měl srdce tak tvrdé, ba železné, kdo by tolik zapomněl bratrské lásky, aby neoplakával ... Sípy zuřivého nepřítele i mé údy byly zasaženy, meče zuřivce pronikly i mé útroby ..." 102 TI, KDOZ BEZ YINY NEJSOU V ClRKVI Ač tolik zdfu-azňují sv. Otcové nutnou příslušnost k Církvi, přece také jako Kristus a apoštolé zdil.razňují možnost spásy pro toho, kdo bez viny není v Církvi. Mluví-li o možnosti spásy celého sv~ta, myslí tím i na nepokřtěné, kteří tedy ne– patří k tělu Církve, poněvadž křesťanství není na všech místech světa. Sv. Klement :CUm.: "Pozorujme krev Kristovu, kt-erá, vylita pro naše spasení, získala celému svčtu milost pokání. Projděme všemi věky světa a vizme, že Bil.h v každém poko– lení dal těm, kdož chtějí se k němu obrátiti, možnost pokání ..." "Jonáš Ninivským kázal, oni pak činili pokání a modlitbou Boha usmířili a došli spásy."103 Sv. Otcové často komentovali hlubokou myšlenku sv. Jana o Světle, osvěcují­ cím každého člověka.104 Sv. Jan Zlatoústý: "Jestliže osvětluje každého člověka, přicházejícího na tento svět, jak to, že tolik lidí je bez světla? Vždy( všichni Krista 99 ML 43, 695. - 1oo 3, 41. ML 65, 692. 1o1 In ps. 88, serm. 2, n. 14, ML 37, 1140. - 102 D~o lapsis c. 4. ML 4, 481. 103 Ep 1. ad Cor, MG 1, 226, 223. - 104 Jan 1, 9.

58