Hlouch: Problém odpadu od Církve

Poznání náboženských pravd jest základnou a tmelem života víry a příslušnosti k Církvi. "Znáti Tebe jest vrchol spravedlnosti.":; To pak jest život věčný, "aby poznali Tebe, jediného pravého Boha a toho, jehož j si poslal, J ežíše Krista". 6 "V tomf ať se chlubí, kdo se chlubí, že ví a zná mne, že já jsem Hospodin". 7 NÁBOZENSKÉ POZN ÁN1 A VĚRNO 'T CíRKVI Naše styky s Bohem jsou styky rozumu, vůle a citu. Nejdůležitější jest styk rozumu s Bohem jakožto Pravdou a zdrojem pravdy. Nemůžeme Boha milovati, jestliže ho neznáme; ja:kmile Boha poznáme, a čím lépe ho poznáme, tím více také Boha milujeme. ,,Dějiny a rozvoj všech duchů, tof rozvoj jejich lásky k Bohu. Čím lépe jej znají, tím více milují," napsal filosof a básník Krasiňski. J ak poznáváme věci a jejich hodnotu, tak si jich vážíme a stejně bojí– se o ně, zvláště když víme, že na nich závisí náš věčný úděl. Náboženský život v Církvi vyžaduje a předpokládá soustředění rozumu na hodnoty, jimiž oplývá Církev a jimiž obohacuje své příslušníky. Přilnutí k Církvi je tím stálejší, čím více motivy tohoto přilnutí myšlenkově pojaty a zdůvodněny jsou ne nahodilými, zlomkov itými poznatky, nýbrž čím hlub– ší a širší je toto poznání, čím více tvoří soustavu, celek. Jejich vliv pů­ sobí potom tím účinněji. 8 Sv. Pavel blahořečí Korintským, že se stali bohatými v Kristu, v každém slově a poznání, 9 modlí se za Efeské, aby jim Bůh dal " ducha moudrosti a zjevení v poznání jeho" . 10 V poznání víry vidí podobně jako sv. J an 11 nejen vědění, nýbrž nejvyšší moudrost. zdroj života, naději na nepomíjející statky. NEDOSTATEK NÁBOŽENSKÉHO POZNÁNÍ A ODPAD J e-li poznání katolické víry podmínkou přilnutí k ní a tím i k Církvi. jest neznalost víry-Církve, čili náboženská nevědomost příčinou a výcho– diskem odcizení se Církvi a odpadů od ní. "Blud o jakékoliv věci vzniká a šíří se nedostatečným poznáním věci a převráceným názorem na ni." 12 J e-li poznání Církve podvázáno, nemohl-li rozum předložiti vůli dobro a požehnání a krásu CíTkve, vůle po ní netouží; nebylo jí předloženo dobro, proto nezná jeho ceny. O nepoznanou hodnotu člověk nemá zájmu, je mu lhostejnou, neváží si jí, a má-li ji, snadno se jí zřekne a snadno se přesvědčí, že lze se bez ní obejíti. Tak opustí katolík snadno svou Církev. když toho o ní mnoho nevěděl. Odpad člověka kdysi věřícího předpokládá celý myšlenkový proces. Až na případy, kdy došlo k odpadům násilím nebo náhlým vzrušením mysli, dochází k odpadu j akožto k výslednici dlouholeté podvýživy roz– umu v ohledu náboženského poznání. V tétc skutečnosti jest hledati je– den z prvních kořenů vnitřního odpadu, j enž předchází odpad vnější.

5 Moudr 15, 3. - 7 J er 9, 24. s Sr. Lindworski, Willens!'chule, 49nn. _9 1 Kor 1, 5--7. 1o Efes 1, 17nn. 11 1 Jan 2. 3nn 20 nn 4, 15; 17, 3. 1 2 Pospišil, Filosofie I, 96. 6 Jan 17, 3. -

66