Hlouch: Problém odpadu od Církve

kou stranu. V tomto zjevu spočívá velký základní blud širokých v rstev naší doby. Jak málo vidět elementární a vitální proniknutí mysteriem Církve, které v dobách prvotního křesfanského nadšení dodávalo síly věřícím, když vděčně a s úsměvem dávali za Církev vše, co měli, i ži– vot. I někteří katolíci, ba i kněží, zvláštč v dobách josefínského racio– nalismu (kterého se někteří nezbavili ani začátkem tohoto století), mě­ řili často jen lidskými měřítky viditelná znamení neviditelného skutečna, viděli na Církvi jen to vnější , jako by e v těchto vditelných formách netajilo nic Božského. Kolik omylu je v tomto smýšlení, které j e diame– trálně vzdáleno pravdy, že Církev jcat mystickým tělem Kristovým; je to znalost pouze šatu, neznalost osoby. Slova, j ež napsal prof. Hromádka, přiznávají jménem nekatolíkd neznalost Církve i katolicismu nejen u ne– katolikd; tutéž konfesi mohl a měl by učiniti i nejeden katolík, zvlá~tě odpadající: ,,Díváme se jen na chatrné zjevy vulgárního katolictví ... Málokdo z nás má t ušení, kolik náboženského bohatstvi. theologického myšlení, mystického zanícení a umělecké pdsobnosti je v takovém řím­ ském misálu ... Nerozumíme prostě katolické liturgii, její podstatě a ob– sahu; a museli bychom příliš dlouho a bez předsudkd navštěvovati kato– lické chrámy, než bychom aspoň trochu vnikli do svátostné mystiky ka– tolické ..., katolická výlučnost a odmítavost a tvrdá zkostnatělost nás odhání dříve, než si dáme práci, abychom vnikli v duši katolické zbož– nosti."19 Především neznalost Církve a její liturgie mohla býti příčinou vý– stupd z Církve a povrchních úsudkd o tomto nevyčerpatelném bohat– ství duchovního dobra, s jakými se setkáváme v knihách osob jinak vel– kých. Což nehemží se naše česká pokroková literatura, jednající o naši liturgii, v~'Tazy jako: modlářství, fetišismus? Uvádíme t u slova Pa.scalo– va v jeho XIX. kapitole Myšlenek : Ceho se člověk nejvke musí bát, neni vědění nepřátel náboženství, nýbrž toho, co nevědí, nebo toho, o čem se domnívají, že vědí. 2 ° Konvertita lékař dr. Niedermeier označuje j ednu z cest, po níž dospěl on i mnozí jiní s tudenti k odpadu: "Skreslenou po– dobu Církve a katolické vědy považovali za podobu pravou." 21 Neznali Církve. ODPADY VĚŘÍCÍCH? 2e po převratu vystoupily u nás z Církve celé tisíce lidí, kteří ještě týž den, kdy byla pořádána odpadová schdze, byli na katolických boho– službách, poslouchali odpadovou agitační řeč snad s rdžencem v ruce, to, že z katolíkd ještě do nedávna horlivých stali se zakrátko nejhorli– vější vyznavači sektářství a zarytí nepřátelé katolicismu, to lze vysvětliti jen nejhrubší neznalostí Církve. Doklady toho, kdyby nebyly tragické, byly by jistě směšné. Farní kronika Chudobína u Olomouce píše 22 o od– padové schdzi v Nové Vsi u Chudobína ... "Na dvě třetiny tamějších t 9 Katolicismus a boj o křesťanství, 26. 2o V: Guyot: Pourqoui y a. -t-il des hommes qui ne professent pas a.ucune re– ligion? 17. 21 Wahn, Wissenscbaft und Wahrheit, 70. - 22 Na. str. 57. 68