Hlouch: Problém odpadu od Církve

V duševním vývoji člověka přicházejí chvíle, kdy se mu začíná svět Jt•viti v jiném světle než dříve, za dětských let. Na místo dětských před­ atav přicházejí názory let dospělosti. Jako se rozloučil člověk s lety mládí, tak se loučí i s duševním životem, pokud byl vtěsnán v dětské smýšlení a těsné rozměry duševní fysiognomie dětství. V dětství pojímá vše tak. Jak to říkali rodiče, vychovatelé. Ale s věkem, kdy si více uvědomuje odpovědnost, kdy má rozhodnout o svém povolání, vzniká i větší nutnost, aby si odpověděl, v co věří a co činí a proč to činí. "Je to obnova základů \'Clké budovy, kde na místo starého kamene klade se kámen nový, pev– nčjší, stmelenější s celou výstavbou." 35 REVISE VYSTAVBY VlRY I výstavba jeho víry žádá revise, přestavby. Tyto chvíle mají svá ne– bezpečí a mohou býti příležitostí k upevnění víry (jako jest bouře příle­ fitostí, že dub hlouběji zapustí kořeny), ale stejně mohou býti příležitostí rozvratu Božího domu v nitru člověka. J sou to chvíle, kdy k leckterým pravdám víry přidružuje otázku, kterou byl zvyklý provázeti už v nej– útlejším mládi své poznatky: Jak to? Proč? Nemni-li mladý člověk vše to hned si zodpověděti, nezná-li cesty k utvrzení pravdy, zůstane v jeho mysli u této pravdy otazník, jenž zapadne rušivě jakožto pochybnost do útvaru v íry. Krise j eho duchovna se projeví v ničivé kritice nebo mravní vzpouře proti celému dosavadnímu životnímu slohu. Je-li v dobrém, víře příznivém prostředí, vyhrává duchovně - neopouští hrdě víry mladých lt>t; sv. Mikuláš jest mu symbolem blíženské lásky, J ežíšek mu připomíná lásku Boha skutečně zrozeného. Již rozlišuje mezi předmětem víry a ná– boženským zvykem, jeho víra nabývá nové existence. Vidí radost nové– bll samostatného života. Z víry, kdys i mu dané, stává se víra vybojova– ' z víry vlité a naučené, vzniká víra zažitá, z podvědomé, víra uvědo­ á a on přilne tím něžněji k víře, k Církvi. Ale mnozí, zaměstnáni zájmy, odsunou odpověď na tyto otázky, a když přece na pře­ let mládi do dospělosti život žádá neodbytně, aby vyjádřili své isko k víře - k Církvi, jejich projevy nevymykají se z rozměni Ač jsou intelektuálně dospělí, často j ednají nábožensky jako i neb povýšeně v ničivé skepsi vyvrátí svou dřívější víru. N epřekva: že bez uzardění se vzdávají přesvatých hodnot. Značné procento víry a naděje v život vyvěrá z ducha pochybovačného. Vše, co ilo skepsi, ubíjelo také víru. Faust "skeptickou mnohovědností ztrácí a s ní lásku k životu." 36 A tak bychom mohli nejednu tragilm víry vů poznati jakožto sloučeninu, připravenou v laboratoři skepse. 'ť"ASNÉ DUSEVNl OVZDUSl A POCHYBNOSTI ud jde o pochybnosti u víře a obtíže v otázkách víry a tím i setr- v Církvi, jest současný život víře nepřízniv. Olověk, zklamaný ve politických a sociálních nadějích, mimoděk se divá s určitou nedů- Rr. lfesser-Pribilla, Katholisches und ~fodernes Denken, 28. Ma :tryk, Moderní človilk a náb. 309. 71