Hlouch: Problém odpadu od Církve

dá. povinnosti. Církev, tlumočíc těžké požadavky víry, má proti sobě v lidských nezří.zených náruživostech nejvíce nepřátel, kteří působí s po– i'á.tku jako sklony, skrytá přání, ale jakmile se člověk oddal jakési vzpouře proti určitému příkazu a pOTušil tím ještě více harmonii nitra, nadvládu ducha nad tělem, jakmile ztratil světlo milosti, ocitá se s otáz– kami víry spíše na poli morálním než na intelektuálním. Dospívá k přá­ ní, aby nebylo pravdivé to, proti čemu se postavilo tolik námitek. Před­ mět přání v oboru náboženském přenese do říše skutečna, o němž je po– tom přesvědčen; místo rozumu rozhodla zde vůle. Chtěl, aby Církev ne– měla práva mu rozkazovati; dochází k názoru, že Církev toho práva ne– má. Vysvětlení pochybností je sice věcí rozumu, ale uzdraveni z pochyi.J– ností, zamezení nových pochybností jest ve velmi mnoho případe~h věd dobré vůle; Bůh vždy dává milost, aby člověk dospěl pravdy. Krlyž vtiak jest vůle apriorismem zloby rozhodnuta proti požadavkům víry, čl ovek přilnutím ke zlu překonává pomoc milosti a rozhoduje pro to, co ho vedE:' z Církve. Ještě větší vliv na odpad než všechny tyto obtíže a pochybnosti mají námitky, vznikají z rozporu náboženství se skutečným životem, námit– ky proti životu, jenž není podle víry; doposud zminěné námitky vLní– kají z rozporu ideí, tyto však z rozporu prakse -s ideami. 38 Takové ná– mitky mohou přijíti jen z okolí. Člověk poznal bližní, u nichž prakticky víra neznamenala nic, členství v Církvi nezměnilo nic v jejich jednání, při zdánlivé víře jednali proti příkazům víry. Vznikají obtíže víry, a ne– ní-li člověk dosti silen, vznikají pochybnosti. Pochybnosti tohoto druhu se usazují spíše v nitru, než jen v rozumu, napadajíce celého člověka. Poznal takřka protiargument života, ne slova. Má zůstati v Církvi, jež, jak vidí, na životě nic nemění, nebo v níž někdo žil hůře než mimo ni? Zapomíná ovšem, že generalisuje a že se horší nad polem, na němž se ob– jevilo býlí - ne vinou pole, nýbrž vinou nepřítele. Ničivě působí za to– ho stavu ,argumenty' s opačné strany. Člověk pozná lidi jiné víry, snad bez víry; vidí, jak jsou spokojeni, mají úspěchy a jsou dobrými, často štědrými altruis ty. Vidí, jak často velká kulturní díla vědy a umění vznikla z ducha, křesf.anství cizího, snad nepřátelského. 39 Člověk zjistil povrchním pohledem, jak málo se uplatnil v životě techniky a hospodář­ ství vliv Církve, zapomněl, že jejím úkolem jest: "IDedejte nejprve krá- lovství Božího." To pohoršovalo. · Byl snad v prostředí, jež nepřipustilo protidůkazů o požehnání Církve, o jejím vlivu na celý život jednotlivce i celku. Církev se mu objevila jako něco, co zaslu-huje zájmu, ale ne takového, aby se tím dal řídit ve svém jednáni. Nedospěl-li v této náboženské krisi tak daleko, je přece jeho vřra podkopána; poznal více světů, z nichž každý měl na sobě zdání dob– ra; příslušnost k víře Církve ztratila na své výlučnosti; již počítá nebo POZNAm- ROZPOR UVOTA S V:RROU

ss Viz stat o pohoršeni. 39 Sr. Guardini, Vom Leben des Glaubens, 2(}-.21.

73