Hlouch: Problém odpadu od Církve

připouští moinost i jiné víry, církve neb stavu bez vyznání. Otvírá brá– ny nepřátelům víry, odemyká pokladnice. 40

DOMNĚNKY, SMYSLENKY, ZDROJ ODCIZEN1 Stejně nebezpečny pro příslušnost k Církvi jsou pochybnosti, jejichž předmětem byly pouhé domněnky nebo názory, jichž Církev nikdy ja– kož-to viry nehlásala. Co se asi děj e v duši člověka, jemuž bylo namlu– veno, že nekřtěňátka budou v pekle, že všichni nekatolíci budou zavrže– ni, že Maria je Bohem, že Církev připisuje papeži božské vlastnosti - když on se věrohodně přesvědčil, že byli i špatní papežové? Přestává si Církve vážiti, poněvadž (zapomínaje, že jedna z premis jest mylná) "pře­ svědčil se" o nemožnostech. PŘEDSUDKY Správný názor na Církev a poměr k ni znemožňují předsudky o víře a Církvi; ty tvoří celou soustavu důvodů k odpadům. J sou nebezpečny pr o příslušnost k Církvi, poněvadž znemožňuji hledáni pravdy. Člověk v zajetí předsudku není si ani vědom svého omylu; poněvadž něco po– važuj e za j istotu, nenalézá důvodu, proč by měl měniti svůj názor, zvláš– tě když vyhovoval jeho životu. Předsudky lze co do jejich vlivu nazvati vášni rozumu i vůle. V podstatě se rovnají nepřekonatelnému omylu, ovšem v prvních příčinách -často zaviněnému. Jimi člověk "často již od útlého mládí tak zaujat a předpojat bývá, že z nich jakožto z evidentních principů ve všem svém životě vychází a všechny otázky podle nich po– suzuje a rozhoduje. A poněvadž člověk tyto předsudky často s mlékem mateřským do sebe ssaje, zarývají se ta:k hluboko v celou jeho jistotu, že jest téměř nemožno, aby se jich zbavil a zrak svůj, jimi zakalený, k jas– né záři pravdy obrátil". 41 Čím menší je náboženské vzdělánj a samostatný úsudek o nábl)žen– ských věcech, tím lepši půdu maji předsudky. 42 Cim vice myslí zaujal a zatížil určitý předsudek ve společenské vrstvě neb snad dokonce v ce-– lé veřejnosti, tím vice nabyl pevnosti, zatvrzelost i a zkostnatělosti. J e to jakýsi zvyk úsudku. Předsudky, čast<> nemožné názory v otázkách víry, o Církvi, jdou světem od úst k ústům. NĚKOLIK PŘEDSUDKÚ A JEJICH NÁSLEDKY V kolika generacích našeho národa dědil se předsudek: Církev jest ne– přítelem národa. Za války : Řím přeje Němcům a zároveň v Německu: Řím přeje Slovanům. Kolik dělnictva už předem odmítalo jakoukoliv myšlenku, jež přicházela od Církve, poněvadž mu bylo celá desítiletí na– mlouváno a také se stalo j eho přesvědčením: Církev - nepřítel pra.c•IJÍ– cího lidu, přítel bohatých! Když předsudky se zapojily v zájem národa, přešly v jeho duševní konstituci, ať už u jednotlivých stavů nebo u cel-

40 Viz též ztráta hodnoceni Církve. - 4:! Hr. Roinhold G., Der alte und neue Glaube, 7.

41 Pospíšil, Filosofie, l , 96.

74