Hlouch: Problém odpadu od Církve

Idealismus Kantllv 18 praví, že k poznání tohoto světa jest potřcbl pouze poznávacích schopností. My však nevíme, zda poznáváme věci tak, jakými jsou. Naše pojmy o světě jsou "ideje", t. j., stvořeniny roz– umu. Těm ideám nemllže a nemohl odpovídati ve skutečnosti žádný před­ mět, ale ony jsou založeny v povaze lidského rozumu. J sou to sice iluse, ale člověk jich potřebuje, ani nejmoudřej ší nedovede se jich zbaviti. Touto filosofií se stává vše snem; pojmy prostoru a času jsou jen sub· jektivní. Padá zákon příčinnosti, dllkazy existence Boží, nesmrtelnosti duše. Nejvyšší zákonodárnou mocí jest rozum, jenž kategorickým impe– rativem podává čisté mravní povinnosti. Tím je znemožněna jakákoliv funkce dobra a zla. Srovnejme na př. pravdu o mystickém těle Kristově jednak s první větou Kantovy mravouky: Olověk jest si autonomní, jest sám sobě účelem a jednak s prohlášením Fichteovým: Kdo se podrobuje autoritě, byť to byla i božská autorita, jedná nesvědomitě ! 19 Kantovi žá– ci20 přivedli dílo svého mistra ještě k dalším dllsledkllm, k nihilismu a anarchismu. Tvrdí-li Kant, že jest nutno vzdáti se úsudku o vnějším svě­ tě, tvrdí jeho žáci, že je nutno usuzovati o vnějším světě, že vllbec neexis– tuje. -V takové soustavě musí se nadpřirozeno, duchovno jeviti jako ubohá iluse. Ač zač~l Hegel své přednášky prohlášením: " Já jsem prav– da," jde na idealistické dráze tak daleko, že tvrdí: Nejen svět jest sen. i já sám jsem sen! Co zbývá? Prázdné nic - filosofie pesimismu, život bez víry, bez naděje a bez lásky- život bez náboženství. MATERIALISMUS Kantianismus rozleptal filosofii 19. století, dospěl k popření života. V člověku vše se vzbouřilo. Jménem práva na život zřítila se filosofie z jednoho extrému do druhého, z idealismu do materialismu. 21 Pod do· jmem úspěchu přírodních věd a rozvoje obchodu a prllmyslu volají ma– terialisté ústy Btichnerovými: Znalec přírody zná jen tělesa a jejich vlastnosti; co nad to je, jest zmatek lidského ducha. Existuje jen hmota. Svět existuje a vyvíjí se podle hmotných sil, jež jsou v něm obsaženy. Neexistuje tedy ve světě žádný duchový život a tak zv. duševní jevy u člověka vyvěrají pouze z nervové soustavy - jsou sekrecí mozku. Existuje pouze hmota a její činnost. Mizí nadpřirozený cíl člověka, duše je nesmyslem. Není náboženské pravdy, poněvadž jí nelze vyjádřiti ma– tematickou formulkou. Klesajíce na této ploše negací, uznávajíce jen hmotné, tělesa a jejich vlastnosti, dospěli filosofové k vytvoření nejspodnější systemisace bludll. Duch materialismu pronikl v nejširší vrstvy lidu. Soustava hospodář- ského i kulturního života stala se mu výtečnou pddou. Clo-věk přijal s ra- I s mavně v díle "Kritik der reinen Vernuft" r. 1781. 19 Busch, Sektenwesen, 38. 2° Joh. Fichte, Fr. Schelling, G. Hegel, A. Schopenhauer, E. Hartmann. 21 Jeho popularisá.torem byl L. Biichner (1824-99), spisem Kraft und Stoff, 1855, jenž se stal evangeliem moderního německého materialismu. Typickým a mo· derním materialistou se stal jenský profesor E. Haeckel. Ten mezi prvními přijal darvinismus a postavil jej do služeb nevěry svou naukou o vývoji člověka z opice. 82