Hlouch: Problém odpadu od Církve

dosti filosofii, jež mu namluvila, že mek'l.fy ika, na.dpřirozeno - nábo– fenstvi, jsou pouhé dohady, jimii se seriosní duch nedá zdržovati ve své honbě za pozemským. Do popředí postaven pozem ký, smyslově vníma– telný život. Vše v člověku soustředěno na hmotu. ní se počítá, ona roz– hoduje. Vše vedle ni mizí. 22 Materialismus se oděl nevinným rouchem tarostí o existenci, zvláště v poslední době bídy a zároveň hospodářské­ ho rozvoje a úspěchu techniky. Ve funkci technicismu soustředil materialismus všechny · nahy k vy– budováni strojů, jež by co nejvíce ulehčily život a přivedly hmotné bla– ho. Sama o sobě myšlenka krásná, výboje techniky samy o sobě jsou po– žehnáním, ale člověk jich zneužil tím, že dal zájmu o stroje všechno své myšleni, ve stroje vložil své naděje, od nikoho jiného nic nečeká, tedy ani od náboženství, Církve. I když dnes stroj činí tisíce rukou zbytečný­ mi a jest proto proklínán, přece jest dnes tento technicismus milionům náboženstvím. Inženýři se stali kněžskou kastou a masa lidu je zatlačena. do slepé víry v stroj. ,,Novému člověku se narodil nový Bůh: automobil, aeroplán, radio, kino. Na místo křesťanství a jeho chrámů nastoupí to– várny, stroje, mosty, komíny a nová doba bude nejenom dobou techniky, ale přímo dobou náboženské víry v techniku." 23 Člověk se stal pánem přírody, zvládl výšiny i hlubiny, překonal vzdálenosti, svými jeřáby snesl velké hory a překlenul bezedné propasti. 24 V nejúlisnější formě oděl se materialismus kultem těla, jež propagoval hrubý naturalismus, a hla– dem po sportu, kde nerozhoduje tak vědění, charakter, jakQ silné svaly, vnější, hmotná zdatnost. Dobu zvládl odpor k "neužitkové" a "nepositiv– ní" tvorbě lidského ducha, která do života zavádí jiné ještě principy, ji– né autority, jiná měřítka a cíle, nežli jsou jenom biologická sebezáchova a užitkovost, kvantita a mechanická šablona, hmotná síla, moc a blaho. 211 S~lými pohledy, hledajícími hmotného, jest zrak duše stižen jakýmsi daltonismem, takže nevnímá. nic, kromě hmotařských zájmů . Když za těchto podmínek začne život svými požadavky po animální stránce člověka zařezávati se do celé bytosti, když otázka materiální musí býti bezodkladně řešena nutností žití, a když do tohoto shonu zazni hlas Církve, nabízející duchovno, a to v plnosti až na onom světě, učící o pomíjejícnosti a služebnosti hmotného, vidící pravé hodnoty v říši ne– pomíjejícího duchovna a pravé vítězství ve zvládnutí hmoty duchem, člověk, odkojený touto filosofií, na volání Církve odpoví rozhodné: Ne! Zaslechne-li člověk hlas, že by tento rozpor ideí a zájmů mohl odstranit 22 Proto nazval Pascal materialisty sektou lhářů. 23 Malý, Kříž nad Evropou, revoluce dvacátého století, 15--11. 24 Viz Holzmeister, Kirche im Kampf, 102-3. 2:; Sr. Malý, Kříž nad Evropou, revoluce dvacátého století, 68-69. 83 ZIVOT VE VLEKU MATERIALISMU ODKOJENCI MATERIALISMU A CíRKEV