Hlouch: Problém odpadu od Církve

tld,ý) pruh•tM o Církvi a náboženství. Rozeslal dotazník 5000 uvědomělým socia– ll•t6m " Jlro:~bou o pravdivou a nestrannou odpověď. Odpovědělo jich 10 procent. Vl-tJina odpovědí jest od protestantů, ale jsou tam také odpovědí kat.olíkd. Jde t-e– cly o poměr k protestantské církvi, ale stanovisko, jaké tam nalézáme, jest ze znač­ ni' ťásti stanoviskem dělnictva k Církvi. - Jen jednotlivé osobnosti mají k Církvi přátelský poměr. Velká masa chová se k náboženství absolutně lhostejně. Je bez jakéhokoliv zájmu o náboženské otázky. Asi z toho dúvodu 90 proc. všech dotáza– ných neodpovědělo. I ti, co odpověděli, prohlašuji opět: "Církev jest zbytečná, ne– víme co dělat s duchovními" ... Většinou nechápou, jak se ještě vůbec někdo miiže zab) 1 vat náboženstvím a Církvi. Otázky o životě posmrtném a věčnosti berou sotva Yážně. Rozhodně nejsou jimi vnitřné dotčeni, zdá se, jako by vťibec pro nadpřiro­ zeno a otázku onoho života již nebylo místa v mysli oněch lidí. Všichni počítají jen s podmínkami tohoto žiYot.a. "Není Boha," píše jeden,•~ "pro člověka socialis– ticky smýšlejícího je t.ato otázka zbyteěnou."4s Kristus jako Bdh, až na jednotliv– ce, jest ode všech odmítnut. Jako člověk požívá největší úcty. Kristus byl prvním, správně smýšlejícím a jednajícím socialistou.47 O křesťanství se vyslovují s obdi– vem. Naproti tomu velmi často klade se křesťanské náboženství do protivy s nábo– ženstvím církevním.•s Tato nenávist k Církvi se stupňuje až k jakémusi šílenství, jehož projevem jsou odpovědi mnohých areM, na nichž stoji stručně : "Hangt díe Pfaffen aufl"49 Kromě negativních důvodů proti Církvi postavil socialismus i positiv– ní hodnoty tím, že se sám prohlásil za vykoupení, převzal funkci církve, podle svého mesianismu. Jeho soustava má spasit člověka. Světovým aparátem přeměny hospodá1-ských poměrů má se dosíci stavu, který by odstranil všechnu nespravedlnost a plně upokojil přání lidských srdcí. V takovém mesianismu musí padnouti každá víra jakožto úchylka od po– zemského štěstí, jako omamný prostředek, jenž prý připravoval dělníka o vůli a touhu po štěstí pozemském, jakožto ná,stroj kapitalistů na uklid– nění vzbouřených prol etářů. PIUS XI. O SOCIALISMU Socialismus byl pro svůj poměr k náboženství autoritativně odsouzen, posledně Piem XI. v encyklice Quadragesimo anno: ,,At již se socialismus chápe jako učení, nebo jako historický fakt nebo jako "akce", zllstává-li opravdu socialismem, nedá se sloučiti s články víry katolické Církve ..., nebof společnost, jak on ji chápe, je něco úplně jiného, než jak ji líčí křesťanská pravda ... Socialismus ..., nevěda nic o vznešeném cíli jak člověka, tak společnosti, a nestaraje se o něj, domnívá se, že lidské soužití je zřízeno jediné pro pozemský užitek .. . Nikdo nemdže býti zároveň řMným kat{))íkem a opravdovým socialistou."49a KOMUNISMUS Radikální směr ~ocialismu vybočil do komunismu, jenž sleduje dvojí c:il: Nejostřejší třídní boj a úplné zničení soukromého vlastnictví. Fvadí 4~ Pěchowski, Proletarischer Glaube, 121. - 46 Tamže 122. 47 Tamže 24. - 48 Str. 94. 49 Pěchowski píše k těmto projevům: "V tomto zoufalém, šíleném křiku vyznívá 7.&lamání desitiletí a píseň o utrpení staletí, 104. - 49a Str. 49.-50. 86