Hlouch: Problém odpadu od Církve

volné školy a laické morálky. U nás se nestaví positivismus přímo proti náboženství, připouští je, ale náboženství má. býti soukromým, necírkev– ním, nedogmatickým, poněvadž má význam pouze soukromého citu, jen:Z nemá vlivu na společnost. Když však náboženství se domiiže vlivu, vidí v tom positivisté bezpráví, proto ta snaha zatlačiti náboženství do ko– miirky srdcí. Positivistické kredo (v poměru k náboženství) vyznal pro– fesor dr. Rádi: "My, moderní lidé, jsme vyrostli, nebo chceme vyriisti ze zastaralých církevních pojmii. :Místo papeže a biskupii máme stát, místo kněží - lékaře, místo klášterii školy, nemocnice a sociální zákon; nevě­ říme v absolutní autoritu, nýbrž v demokracii . .., příkazem positivistic– kým jest: Nevěřiš v Boha- tedy odvoď diisledky a vystup z Církve." 62 LIBERALISMUS Odvěká snaha člověka po nezávislosti, ovlivněná. bludnými soustava– mi filosofickými, zvláště subjektivismem, racionalismem a positivismem, vyniká. v liberalismu. Liberalismus vznikl jako ,,svobodné myšlení" v prvé řadě proti theologiím a církvím, v dnthé proti nesvobodě politické. Není to ucelená filosofická soustava, nýbrž projevuje se různě, místně i časově, v praktických požadavcích, majíc základem svobodu a nezá– vislost člověka. Stal se směsí systémů, které ve prospěch osobních názo– rů odmítají, neb co nejvíce omezují každou autoritu, která je proti nim, jakožto předsudek a závoru badání, útok na svobodu svědomí. Právo na liberalismus, na víru v osobnost a na pýchu z ní prohlašují za nezadatelná lidská práva.

Náboženský liberalismus - herese nové doby - jest namířen nejen proti autoritě Církve, nýbrž i proti jejímu vlivu. V jejím piisobení vidí nebezpeči pro vše, co postavil do protivy s ní, předně nebezpečí pro stát, jediného nositele mÓci a práva. Jak těžkými musejí býti liberalistovi na– řízení z Říma! "Papež nám chce vládnouti, proto Církev pomaličku vy– loučiti jako kulturního činitele tím, že se podváže její vliv." 63 Proto stálé VO"lání po odluce státu od Církve, po odstranění vlivu náboženství ze státního života, po zlaicisování škol, manželství, po zrušení práv kleru. Toť ne formální, ale věcná apostasie od Církve. Zastáncově liberalismu počítají s úspěchy v tomto smyslu. Peroutka praví: ,,Dnes nebojíme se už nesvobody, kterou by nám mohli uložiti králové, šlechta nebo Církev. Tito odpůrcově liberalismu jsou už odbyti." 64 V našem státě dosáhl liberalismus v ohledu náboženském proto zna~ných úspěcM, že pronikal ve spojení s touhou po svobodě státní. Padla

Vídeň, musí padnouti i Řím. To jest jeden z akordii písně liberalismu, který do obsahu skutečného útisku od Vídně vsunul smyšlený útisk od :R.íma. Toto heslo vyvedlo mnoho katoliků z Církve. Jakmile se ho zmoc– nily masy, stalo se povelem k náboženskému anarchismu. I liberalismus byl církevními autoritami odsouzen. 65 62 Rá.dl, Ná.boženství a politika, 35. 45. 63 Jaegen, der Kampf um das Hňchste Gut, 106--7. 64 Boje o dnešek, 26. 65 V Syllabu Pia XI., Denz 177'7~. Enc. Lva XIII. 20. 6. 1888 Libertas prae– stantissimum, a Pia X. Enc. Pascendi dominici gregis 7. 9. 1907. Denz 2093. 89