Hlouch: Problém odpadu od Církve

rie vývojové, nalézti lidi úplně bez víry, bez myšlenky na nějakou vyšší bytost a také je " našel" . Funkce vůle v procesu zaviněného odpadu se jeví jako útěk před sil– nou myšlenkou, ovlivňující člověka, před ideou, která chce člověka pře­ tvářeti k dobru, a žádá, vzdáti se lecčehos, co člověku lahodí. Popírati Církev není doktrínou, může však býti neznalostí, ale velmi často bývá nenávistí u lidi, kteří odmítají každé světlo, jez by hrozilo býti světlem na cestu života nových obětí. Rozum vábí k Církvi, velí zachovati věr­ nost, ale vůle odvádi od Církve (j ouc ovšem pod vlivem rozumu). Tak se ocitají za hradbami, které si ~ami uzavřeli. To vůle nedala se Bohu, uzavřela se před Bohem. I Kristus koncentruje své posláni na funkci své vůle. činiti vůli Otce, prohlašuie za svůj pokrm; vtUe jest hlavním obě­ tištěm jeho mesiánského díla. Ukonu vůle dá Bůh pomoc, aby z kvádrů náboženského poznáni vystavěla chrám náboženského života. Jen vůle to jest, jež vydá klíče od tohoto chrámu; chrám se znesvětí, místo Boha nastoleno jest božstvo nepravé. ZTRÁTA NÁBOŽENSKÉHO ŽIVOTA A ODPAD Věci se uchovávají příčinami, jimiž vznikly, ale ničí se, jakmile pře­ stanou působiti příčiny, jež je zachovávají. Víra se uchovává životem víry; ale ve stejné míře, jak odumírá život víry, ztrácí se pravá víra a vzdáleně se připravuje odpad, i když s počátku na odpad nikdo nemyslí. Materiální odpad předchází odpad formálni. Věcně se odpad dlouho při­ pravuje. Toto přiznává na př. docent Husovy fakulty dr. Hnik: "Roz– hodnutí prp v:)tup do církve vznikající (mysli c. československou, p. pis.) bylo důsledkem složitého procesu, který obyčejně začínal dlouho přede dnem výstupu z církve katolické." 9 LHOSTEJNOST Praktické odumření víře začíná náboženskou lhostejností. IDuboký ná– boženský život znamená býti vládcem svého nitra a dobrým správcem pokladů Božích - povrchní život znamená otevřiti bránu nepříteli, aby vyloupil Boží město. Člověk přestává plniti příkazy víry, začíná odlučo­ vati život od náboženství. Tato odluka jest největší odlukou všech sta– letí, jež vydává duše smrti hladem. Lhostejnému uniká podstata nábožen– ství. Nechápe ho. S lehkostí stále větší zvyká si na hřích; víru a své člen­ ství v Církvi chápe jako příležitost vzpomenouti si někdy na Boha, divá se na to vše jako na kabát, který se občas obléká. Je to duch sekulari– sace a laicismu. Odvážil se do mnohé rodiny, sedl si do školních lavíc. na profesorské katedry, osobuje si vládu nad celou společností. Werfel napsal přísná slova: "Byf i ži:ly na světě ještě přemnohé miliony positivně věřícír-h, neurčují již ducha století oni, nýbrž nihilismus." 10 o Za. lepší církví, 126. to Veliká otázka, 21. Proti laicismu a lhostejnosti vystoupil Pius XI. encyklikou Quas primas 11. 12. 1925. 94