Hlouch: Problém odpadu od Církve

OPOM1JEN1 ZDROJů ZIVOTA EUCHARISTIE

Lhostejnost začíná opomíjením zdrojft života, které dává Církev v li– turgii: "Věřit, znamená duchovně jíst," 11 t. j. přijímati Boha, dávajícího ec ve svátostech a svátostinách, hlavně však v Eucharistii. Duchovně ne– jíst, znamená nežít. Kdo nepřijímá Eucharistie, nevydrží zatížení, jaké kladou na. duchovní l ivot všechna. nebezpečí. Vtělený Bůh duchovně nenasytí a neposíli toho, kdo odmítá chléb života. Bůh nedopustí, aby někdo mohl dokázati, jako by byla Eucharistie zbytečnou. Eucharistie jest znakem jednoty křesťanstva a jeho pojítkem. Kristus, dávaje lidem totéž Tělo a tutéž Krev, přikázal, aby Miláček, jenž v tu chvíli, ve vígilii Kříže dřímal na. Jeho prsou, nám zapsal onu nesmírnou modlitbu, kterou Kristus při ustanovení Eucharistie adresoval nebi i ze– mi. Byla to modlitba za jednotu, za trvání ve společ&nství bratří: "Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, jakož i my . .., aby byli v jednotě dokonalé." 12 Aby znázornil jednotu, zaklá– dá eucharistii, a.by zachoval jednotu, přika-zuje její přijímání. 18 Jestliže se stáváme křtem údy viditelného těla Kristova, pak eucha– ristie udržuje i viditelnou i neviditelnou tuto jednotu. Při slově xowrovítx, communío, měl křesťan prvotní Církve na mysli nejen své spojení s Kris– tem, nýbrž i společenství, jednotu s věřícími. 14 Sv. Pavel to také říká: "Poněvadž (to jest) jeden chléb, jsme my mnozí tělem jedním, neboť vši– chni jsme účastni jednoho těla." 15 Skutečnost, že je to jeden chléb, jejž všichni jedí, způsobuje (kromě křtu a splnění podmínek členství v Cír– kvi), že všichni tvoří a zůstávají jedním tělem. Apoštol tím chce říci "toto jedno tělo, jež požíváme, nás všechny spojuje v jednotu jednoho těla." . 16 Tridentinum nazývá Eucharistii svátostí, v níž Bůh bohatství své lás– ky vylévá na. lidiP V této svátosti Kristus přebývá mezi lidmi, dopro– vází poutníky do vlasti, ano tělem svým, zdrojem života a svatosti, ja– kožto duchovním pokrmem dušP 8 živí a zahřívá údy svého těla, v Eucha– ristii chce býti zárukou naší budoucí slávy a symbolem onoho jednoho těla, jehož jest hlavou. 19 Jestliže tedy sv. přijímání přivádí věřícího s Kristem a ostatními věřícími do mystického vztahu. spojení - z toho vyplývá, kdo nepřijímá, jest zbaven jednoho z pout, jež udržují ho ve spojení s Kristem i s bratřími, neužívá toho prostředku, jejž Kristus dal Církvi, aby si zachovala. život. Kdo nepřijímá, asi bude ve hříchu, zůsta­ ne tedy jen ve vnějším společenství, které se bez společenství vnitřního těžko udržuje. 20 Na. kolika hrobech duchovního života a víry vůbec by se mohlo na– psati splnění výstrahy Kristovy: "Nejedl Těla Syna člověka ... a proto 11 Guardini, Vom Leben des Glaubens, 172. - 12 Jan 17, 11. 23. 1 3 Viz postcommunio ze mše Ad tollendum schisma, communio: "sicut fidelium in te unionem praesignat ..."- 14 Sr. 1 Kor 10, 16nn. - 1:; 10, 17. 16 Schmidt T., Der Leib Christi, 202. - 11 Denz 875. - 18 Tamže. 19 Denz tamže, viz Dieckmaun I. c. II, 233-234. 2o Sv. přijímání a jednota věřících, viz též Dida{:he 9, 4; 105. 95