MEZINÁRODNÍ SOUDNICTVÍ: NOVÉ ÚKOLY A VÝZVY

mém jako Arrest Warrant Case Mezinárodní soudní dvůr uvedl, že osoby požívající osobní imunity mohou být stíhány pouze před určitými mezinárodními soudy, které mají v dané věci pravomoc. Právě s ohledem na výše uvedené je třeba analyzovat, zda může Mezinárodní trestní soud stíhat zástupce států, které nejsou stranami Římského statutu. Mezinárodní trestní soud je mezinárodní organizací, na kterou mohly zaklá dající státy delegovat pouze tolik práv, kolik jich samy mají. Státy však nemají právo rozhodnout, že se nebudou dovolávat imunit prezidentů nebo předsedů vlád třetích států podle zásad mezinárodního smluvního práva. Na rozdíl od jiných mezinárodních soudů v minulosti navíc nelze identifikovat žádný výslovný nebo implicitní souhlas Ruské federace nebo Izraele s jurisdikcí Mezinárodního trestního soudu. Na základě uvedeného je nutné konstatovat, že MTS nemá jurisdikci nad prezidentem Ruské fe derace ani předsedou vlády Izraele, neboť tyto osoby požívají personální imunity. KAPITOLA 8 – Právna analýza žiadosti prokurátora Medzinárodného trestné ho súdu o vydanie zatýkacích rozkazov v situácii v Palestíne se zaměřila na podrob nou analýzu procesní a hmotněprávní stránky předmětného návrhu. Analýza se zvláště zabývala návrhem na vydání uvedených zatykačů ve vztahu k izraelským představite lům s ohledem na specifické okolnosti případu, protože Izrael není smluvní stranou Římského statutu a zároveň je právním státem řízeným demokraticky zvolenými vlád ními představiteli. Kromě toho je to poprvé, co prokurátor požádal o zatčení nejvyš ších představitelů demokratického státu, jehož politiku podporují západní spojenci. V textu byl nejprve analyzován skutkový stav a také důvod, proč soud rozhodl, že má danou jurisdikci pro trestní vyšetřování, a také na čem byla založena žádost proku rátora o vydání zatykačů. Následně byl podrobněji rozebrán samotný proces vydání zatykačů a důsledky schválení žádosti prokurátora senátem. Kapitola se později za bývala také otázkou komplementarity s ohledem na rozvinutý demokratický soudní systém Izraele. Žádost prokurátora Mezinárodního trestního soudu přinesla zřejmě více otázek než odpovědí. Odhliadnuc od nestandardní formy veřejného oznámení, vzbudila samotná žádost i řadu otazníků. Jako příklad lze uvést problematiku přípust nosti ve vazbě na institut komplementarity, zejména s ohledem na existující funkční soudní systém státu Izrael. Dalším neméně důležitým aspektem je převzetí důkazního břemene ze strany prokurátora. Zajímavým tématem je také imunita nejvyšších před stavitelů státu (tzv. trojky) podle mezinárodního zvykového práva. Ve smyslu judika tury Mezinárodního trestního soudu mají smluvní strany Římského statutu povinnost vykonávat zatykače bez ohledu na mezinárodní imunitu. V neposlední řadě může být v kontextu zatykačů v situaci v Palestině podnětné také přezkoumání povahy samot ného konfliktu, konkrétně zda má mezinárodní nebo nemezinárodní povahu, což má další důležité důsledky.

172