MEZINÁRODNÍ SOUDNICTVÍ: NOVÉ ÚKOLY A VÝZVY

zájmy, ale mají všechny pouze společný zájem, a to naplnění vysokých cílů, které jsou důvodem úmluvy. 10 Na tuto charakteristiku Úmluvy proti genocidě se pak Soud odvolával v dalších případech. V tomto posudku šlo pouze o otázku výhrad, resp. vyloučení výhrad k této mnohostranné smlouvě. Trvalo ještě několik desetiletí, než Soud měl příleži tost ve sporném řízení rozhodovat o odpovědnosti státu za porušení zákazu genocidy. A ještě o něco později MSD uznal právní zájem států, smluvních stran Úmluvy, které nebyly přímo dotčené tvrzeným porušením, na výsledku sporu o výklad, provádění a plnění této Úmluvy. Avšak dříve, než dostal příležitost řešit první spor na základě doložky zakládající jeho jurisdikci, MSD se k problematice zákazu genocidy a obecně ochrany lidských práv vyjádřil v dalších právních posudcích. Jedním z nich byl posudek k otázce Legality jaderných zbraní (1996). 11 V tomto posudku se Soud vyjádřil k otázce i z pohledu lidských práv a poznamenal, že ochrana podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (1966) nepřestává v době války, s výjimkou uvedenou v čl. 4 tohoto Paktu. Podle něho mohou státy za mimořádné situace, která je úředně vyhláše na, přijmout opatření zmírňující jejich závazky. Respektování práva na život však není takovým ustanovením. „V zásadě právo nebýt svévolně zbaven života platí i v době nepřátelství. Zjištění toho, co je svévolné zbavení života, však musí být určeno použi telným lex specialis , jímž je právo aplikovatelné za ozbrojeného konfliktu.“ 12 Stejnou myšlenku o aplikovatelnosti smluv o lidských právech zopakoval Soud také v dalším posudku ve věci Zdi na okupovaném palestinském území (2004). 13 Podle MSD ochrana vyplývající z úmluv o lidských právech nekončí v případě ozbrojeného konflik tu, kromě účinků derogačních klauzulí toho druhu, jako je čl. 4 Paktu o občanských a politických právech. Kromě toho Soud potvrdil aplikovatelnost Paktu v dané situaci mimo vlastní státní území na základě výkladu pojmu jurisdikce v čl. 2 odst. 1. Ačkoliv jurisdikce států je především územní, někdy může být vykonávána mimo státní území. 14 V kontextu řešení sporů poprvé MSD uznal existenci závazků erga omnes v rozsudku ve věci Barcelona Traction . Zde Soud poprvé uznal, že vzhledem k významu některých práv mají všechny státy právní zájem na jejich ochraně. 15 Nejde však jen o to, že by se 10 Tamtéž, s. 23. 11 Legality of the Threat or Use of Nuclear Weapons (Advisory Opinion), ICJ Reports 1996, s. 226. 12 Tamtéž, § 25. 13 Legal Consequences of the Construction of the Wall in the Occupied Palestinian Territory (Advisory Opinion), ICJ Reports 2004, § 106. 14 Tamtéž, §§ 108–109. 15 Barcelona Traction, Light and Power Company Ltd. (Belgium v. Spain), Second Phase, Judgment, ICJ Reports, s. 32, § 33: “An essential distinction should be drawn between the obligations of a State towards the internati onal community as a whole and those arising vis-à-vis another State in the field of diplomatic protection. By their very nature, the former are the concern of all States. In view of the importance of the rights involved, all States can be held to have a legal interest in their protection. They are obligations erga omnes .”

18