MEZINÁRODNÍ SOUDNICTVÍ: NOVÉ ÚKOLY A VÝZVY

povahy, že zásadním způsobem mění postavení všech ostatních států, jimž je tento závazek určen. 17 Komise se zde zjevně inspirovala zněním článku 60 Vídeňské úmluvy o smluvním právu (viz výše). Co je podstatné, ve všech těchto případech jde sice o zá vazky z mnohostranné smlouvy nebo obyčeje, ale dochází k jejich bilateralizaci, resp. jde o vzájemně podmíněné ( interdependent ) závazky. V té či oné podobě hraje tu svou roli reciprocita a „poškozený stát“ uplatňuje svou individuální újmu. Výrazem inovativního přístupu je pak článek 48, který předvídá možnost uplatnění odpovědnosti jiným než poškozeným státem. Podle tohoto ustanovení každý jiný než poškozený stát je oprávněn uplatnit odpovědnost jiného státu, jestliže (a) porušený závazek je určen skupině států, zahrnující tento stát, a je ustanoven pro ochranu ko lektivního zájmu této skupiny, nebo (b) porušený závazek je určen mezinárodnímu společenství jako celku. 18 V případě článku 48 jde o porušení takových závazků, které nejsou bilaterální nebo bilateralizované, nýbrž mají integrální povahu. 19 Jinými slovy, jsou to závazky, které slouží k ochraně zájmů společenství. Tento pojem ( community interest ) vyjadřuje kon sensus na tom, že dodržování určitých základních hodnot nemá být ponecháno na vůli jednotlivých států, ale je uznáno mezinárodním právem jako záležitost, která se týká všech států. 20 Kompromisní povaha tohoto článku tkví v tom, že porušení kolektivního zájmu skupiny států (typicky stran mnohostranné smlouvy se závazky erga omnes partes ) nebo mezinárodního společenství jako celku nepovažuje za právní újmu. Podle komentá ře Komise státy uplatňující odpovědnost podle článku 48 nevykonávají subjektivní právo. 21 Proto takové státy označuje za „jiné než poškozené“. Toto není nejšťastnější, i když je třeba uznat rozdíl mezi přímo a individuálně poškozeným státem (např. obětí agrese) a státy, které jsou pouze dotčené z hlediska jejich zájmu na dodržování závazku erga omnes (partes) . Tento rozdíl je podstatný z hlediska obsahu odpovědnostní po vinnosti porušitele vůči jinému než (přímo) poškozenému státu. Hlavním přínosem kodifikační práce Komise pro mezinárodní právo je však uznání, že každý takový stát (byť jen nepřímo dotčený) je oprávněn uplatnit odpovědnost státu porušitele daného závazku. Samozřejmě, oprávnění každého státu dovolávat se odpovědnosti státu, který po rušil závazek erga omnes nebo erga omnes partes , není ještě garancí aktivní legitimace 17 Viz Yearbook of the International Law Commission, 2001, vol. II (Part Two), s. 117. 18 Ibid., s. 126. 19 Viz THIN, S., op. cit., s. 55. 20 K vysvětlení pojmu „zájem společenství“ srov. SIMMA, Bruno, From Bilateralism to Community Interest in International Law, Recueil des Cours ADI , vol. 250, 1994, s. 233. 21 Yearbook of the International Law Commission, 2001, vol. II (Part Two), s. 127: “the focus of action by a State under article 48 – such State not being injured in its own right and therefore not claiming compensation on its own account – is likely to be on the very question whether a State is in breach and on cessation if the breach is a continuing one.”

20